Wednesday, 16 May 2007

Večer

Venku se stmívá
a já v pokoji tmavém
ven z okna se dívám
vše halí se černým hávem
já beze zbytku splývám
poznat nejdu málem
často takhle bývám
když náladu mám, a právem...

Lípa rýsuje se temně
obloha bledne, dům,
z dětství dobře známý mně,
už věky patří sousedům,
teď zářit začne jemně
světly barvy písečných dun
jen lehce, kapku, skromně,
jak bílé nitě stříbra z lun...

1 comment:

Anonymous said...

Heeezky.