Vyplozeno střevem mým, během asi pěti zim :). Ne, během asi pěti minut...nechtěl jsem o tom moc přemýšlet...
Sklenice vodky na stole
kde leží i má pistole
a já, ponořen v myšlenky
a vzpomínky na milenky
potichu přemýšlím o konci svém
kulkou, či snad provazem?
Lehce sahám po kulkách
kovových, a na rukách
cítím jejich tíži
se kterou se konec blíží
vnímám do hlavy kulky vnik
sen, realita, otazník.
Do ruky beru pero plnící
a stále ještě polosnící
píšu řádky poslední
ruka zvyklá psát po mnoho dní
kmitá hbitě po papíru
já, který už ztratil víru
loučím se tu se světem,
domem, sluhou, starým koštětem.
Čím to, že člověk před koncem
kdy rozbratřl se Sluncem
ironií a sarkasmem nešetří
inu, kdo šetří, má za tři
tentokrát neplatí. Jak Evžen
jsem, avšak bez večírků i žen.
Sám v pokoji nevlídně tmavém
za stolem, ukryt v rohu pravém
pevně beru Luger svůj
omluvte mě, Bože můj!
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment