Jak hluboko jsem klesl?

P5esně tak, i já jsem zabředl do bahna FF a ačkoliv jsem nečetl ani jednu knížku o Harrym a povídky asi tři...no, dárek pro vás dvě. Aspoň se doufám zasmějete :). P.S. Neznám Severuse, nevím, kdo to je. Pomalu nevím, kdo je Sirius. Ale vůbec mi to nevadí :D :D

Severus dovedl Siriuse do velké, zářivkami osvětlené místnosti. Na zdech, vymalovaných pastelově zelenou barvou, visely nástěnky, malé i velké, různých témat i zpracování. Majoritní místo ovšem zabíral velký dubový stůl posazený zhruba doprostřed místnosti přímo pod desítky zářivek. Kolem něj bylo asi padesát židlí, všechny, až na tři, plně obsazeny. Sirius se tázavě podíval na Severuse, který se zřejmě zamyslel. Zvláštní, pokud si uvědomíme, že to slovo má spojitost se slovem myslet. Ale zázraky se dějí, a tak i Severus někdy myslí. Siriův pohled zaregistroval, ale vychutnával si ještě vteřiny doznívajích myšlenek, uplynulo tedy ještě dobrou minutu, než se na něj otočil, gestem ukázal na prázdnou židli a na něj nezvykle tiše pronesl: "Pojď Siriusi, posaď se."

Sám svým pozadím zaměstnal další prázdnou židli. Okolí je nevnímalo a bylo velmi tiché. Bylo slyšet jen sípání, chraptění, případně zakašlání jednotlivých osob. Všichni, pokud se Sirius nepletl, měli zavřené oči, hlavy lehce zvrácené dozadu a vypadali velmi, velmi spokojeně. Nově příchozí se spíš plaše rozhlížel po jednotlivých existencích, než aby vychutnával všeobklopující ticho. Byla to směska různých lidí, přesněji řečeno existencí, od Mickeyho Mouse po Jacka Rozparovače. Sir Ius se zaměřil na vybavení interiéru, zajímalo ho, jak to tady vlastně probíhá. Ostatní zatím stále setrvávali v polospánku a naprosté tichosti, jen Medvídek Púze spaní zamumlal: "Já bych si dal medík" a Santa Claus ze setrvačnosti zvolal "Hou hou".

Najednou zazněl gong, všichni se probrali a třeli si ospalé oči. První probuzení se letmo podívali na Snapea a pokynuli hlavou na pozdrav. Světlo zhaslo, Sirius se bál, aby neusnul právě teď on, ale stačil zaplašit myšlenku právě tehdy, kdy pod jedinou osvětlenou zářivku, sídlící nad čelem ohromného stolu, vstoupil...

Postavil se pevně, odhodlaně, podíval se po sedících či spíše jjen tušil jejich tváře ve tmě. Pronesl první slova tohoto večera. Večera, kdy mezi tyto lidi měl patřit i Sirius.Znělla asi takto: "Dnes se scházíme, tak jako každý týden. My víme proč tu jsme, ví to i náš nový člen? A chce k nám patřit? Pro neznalé uvedu, že je ze sekce fantasy. Tak řekni, co máš na srdci." Světlo nad bossem zhaslo, ten se neslyšně posadil, jen židle lehce vrzla, když se přisouval ke stolu.

Prudký svit kryptonové žárovky o osvětlení třiceti Luxů spočinul na mastné a zplihlé hlavě nováčka. Ten, polekán, rychle vstal a opatrně se začal rozhlížet do tmy. "Já...já...se tedy jmenuji Sirius Snape, a doufám, že neodmítnete mou prosbu. Vaše ctěné Velesvinstvo, rád bych se stal členem vašeho sdružení. Už to nemohu dále vydržet. Náctileté puberťačky o mně píší povídky, básničky, mnohdy se sexuálním podtextem, pořád si mne berou do huby, já..." Snape se rozplakal. Světlo zhaslo a dobrá duše seřdící napravo od něj mu podala kapesník. Byl to silný večer na emoce, zvláště pro křehkou a zlomenou duši Siriuse Snapea.

Mocné světlo se rozsvítilo nad patronem selého sdružení, velkým Velesvinstvem, jak mu členové říkali. "Siriusi, myslím, že to byla velká řeč. A doufám, že ostatní nebudou považovat za selhání, když tě ustanovím našim 63. členem." Všichni souhlasně zamručeli, na straně opačné od Velesvinstva zaslech Sirius cosi podobnému kvíknutí. Rozsvítily se zářivkyale jen matně, o mnoho matněji než předtím. Místo ostře bodavého, až nepříjemného světla se teď po místnosti rozlilo teplé světlo, které měkce dopadalo na hlavy jednotlivých zúčastněných a lehce se odráželo od hlavy inspektora Kojaka. Všichni vstali, chytli se za ruce do kruhu a sborově cosi pronesli. Do skříně, kde jsem byl tajně ukryt, to bohužel nedolehlo.

Velesvinstvo se ujalo slova: "Abychom ti to tu trochu přiblížili, tohle je olověný bunkr, kam chodíváme každý týden. Olověný proto, abychom se vymanili z područí všech otrapů, kteří si nás ocejchovali. Obvykle tady na začátku rozjímáme, odpočíváme, vychutnáváme svobodu. Vytěsníme si z mysli celý týden a potom s čistou hlavou přejdeme do další místnosti, kde pořádáme menší hostinu. Jíme, vyměňujeme si pozitivní myšlenky a bavíme se. Kolem půlnoci odcházíme. Myslím, že na začátek je to vše. Pojďme se tedy přesunout vedle."

Všichni se zvedli a kráčeli ke dveřím na druhé straně, než sedělo Velesvinstvo. Zde se dveře otevřely a Sirius spatřil stoly plné jídla, po obvodu u stěn se vlídně usmívala křesla a několikero sofa ´, kam si mohli zájemci sednout. Sirius byl nadšen: "Báječný svět. Báječné sdružení tohle SZZNVaPCKaK...Sdružení zastřešující zneužívané, nechutně vytížené a pronásledované celebrity kýmkoli a kdekoli..."