Irituju

Tak prý štvu okolí. Ono taková nepřizpůsobivost je hrozná věc. Lidi vás pak nemají rádi a tak, no. A to se teď děje mně.

Začalo to výletem, a pak to jelo. Postupně začali odpadat jednotliví člověci (jak divné je "jednotliví lidé"...), no a teď mě nemusí hodně lidí. Prý proto, jak se chovám, co říkám, a tak. Holt asi nejsem ten...jo...jak mu říkali...Mirek Dušín. No tak ten asi nejsem. Nebo jiný kladný hrdina...

Zajímavé je, že lidé, kteří by mě chtěli přetvářet, mají sami celkem markantní chyby. Ale což, nikdo není dokonalý. Zajímavé také je, že jsem také vždycky ten špatný.

Pro méně chápavé - já nepopírám, že dělám chyby. Chápete? Kdo ne, jděte prosím jinam a už se tady neukazujte. Děkuji. Já neříkám, že jsem dokonalý či co. Vůbec ne. Ale zdá se mi, že se mi odpouští mnohem hůře (pokud vůbec). Tohle není fňukání, jen takové přemýšlení. A zatímco mi někdo beze slova zdůvodnění napíše, ať ho nechám být, je pořád chyba ve mně. Za každých okolností. A víte co? Mně je to jedno!

Já opravdu netuším, proč bych se měl neustále zavděčovat okolí. A už vůbec ne, pokud se okolí ke mně chová tak, jak se chová. Mé chování je odrazem vnějších jevů, takže když se okolí chová tak, jak se chová, já nebudu milý. Nemám důvod. Pokud chcete dokonalého člověka, víte, za kým máte jít. OK?

P.S. Vy mě taky!

P.P.S. Tohle mi vypadlo z generátoru:

Jeho poslání v tomto životě :
Vaším posláním je vypěstovat v sobě dobrý vztah k okolí a snažit se pochopit ostatní lidi. Také pomáhat každému, kdo je smutný nebo koho potkalo neštěstí. Vtipné, co?