Co to se mnou je?

No, tak konečně jsem začal číst. Opět. Což je dobrá zpráva, posledních pár měsíců jsem skoro nečetl (knížky) a je to třeba. Ve čtvrtek jsem zašel do knihovny a sáhl po dříve mnou velmi čteném (i ctěném) autorovi z Maine, kde se taky odehrává valná většina jeho hororových scén. Jo, je to king, ten King. No ale...pučil jsem si soubor povídek a...nic. Dříve jsem úplně cítil tu atmosféru a to prostředí na mne vrhalo záři, která se dá jen těžko popsat. Jak vzpomínám na to, když jsem četl Řbitov zvířátek. Ta atmosféra přímo sálala, uhranulo mi to. A teď vůbec. Škoda. Ještě se nevzdávám naděje, že to přijde, že to zaťuká na přebal knihy a nesměle vkročí dovnitř, i když...ono to v té knížce asi je, jen to nedokážu vytáhnout. Takže by se to mělo protáhnout kolem mého bubínku a třmínku a kovadlinky rovnou do hlavy. To bude účinnější. A když by se tam soukalo tohle, mohle by to vzít s sebou i nějaké vědění.