No páni...

Narazil jsem na soutěž "Kyselá žába", což je ocenění za nejvíce sexistický výrok. Nu což, říkal jsem si, někdy se tak děje, ať si toho lidi víc všímají. Klikl jsem na odkaz a začal číst. Po chvilce i kroutit hlavou, nevěřícně zírat a říkat si, že nápad je to sice dobrý, nicméně paní koordinátorka a manažerka v realizaci projektu pokulhávají. Pokud chtěly dělat něco, kde tak velmi záleží na hodnocení cizích slov, mohly aspoň najmout či oslovit někoho, kdo to buď vystudoval, nebo si nebude cizí slova vykládat jinak.

Na Kyselou žábu se nominoval nějaký Gipsy, a to za výrok:

Od ženských chci v první řadě respekt, klid a psychický zázemí. Nesmí mě stresovat, unavovat, nesmí se hádat. Musí pochopit, že jsem dominantní. Holka musí být podřízená mně, ale není služka- musí to brát jako svým způsobem čest. Být zdvořilá, slušná, pokorná.

Asi jsem něco nepochopil, ale kde je tu nějaká diskriminace? Já tu vidím jen vymezení požadavků, kterých chce autor docílit k selekci na jemu nejvhodnější partnerku. To, že je autor tak trošku debil, je věc druhá...

Nominován byl také Petr Uhl:

Syndrom zavrženého rodiče se tomu říká, když jeden rodič popouzí dítě proti rodiči druhému. Častěji popouzejí matky než otcové a některé feministky tomu tleskají.

Komentář Kyselé žáby: Důrazně se ohrazuji proti tomuto výroku! Pan Uhl neuvádí konkrétní „tleskající feministku“ a mluví obecně o feminismu, přestože právě feminismus proti vylučování otců z rodinného života bojuje. Připojuje se tak k řadám rýpalů, kteří feminismu přičítají takřka všechno zlo světa bez udání skutečných argumentů...

Pan Uhl neuvádí konkrétní feministku, ale taktéž nemluví obecně, nebo jsem něco nepochopil, když, pokud uvádí slovo "některé", omezuje tento okruh na právě ty feministky, které tuto činnost provádějí? A jaeště bych komentoval komentář: Feminismus sice může ve své podstatě provádět výše uvedené, některé feministky však můžou výše uvedené ignorovat či nepochopit.

A tohle už vůbec nechápu. Nominace pro Cyrila Höschla:

Na otázku Martina Komárka: „Je nevěra odsouzeníhodná a proč?“ Höschl uvedl: „Hraboš polní, resp. prérijní Microtus chrogamaster, je monogamní a často věrný po celý život. Jeho téměř nerozpoznatelný dvojník, hraboš horský, Microtus montanus, polygamní záletník. Liší se od sebe distribucí oxytocinových a vasoprosinových receptorů v mozku, což se děje jak pod genetickou kontrolou tak zřejmě i v důsledku zážitků v raném dětství. Podobně je to i u lidí. Já to neodsuzuji, já to studuji.“


Komentář Kyselé žáby: Cyril Höschl, je-li tázán na otázky spojené s mravností, opakovaně odpovídá za použití příkladů ze života zvířat. Tato vyjádření vždy říkají následující: je-li to tak u zvířat, musí to tak být i u lidí, to je přece přirozené. Zcela je ignorováno, že lidé na rozdíl od zvířat používají velmi rozvinutý jazyk, v němž se tvoří kultura, která je pro chování lidí zásadnější než jejich biologie. Je-li všechno dáno naší genetickou výbavou – tedy: je-li vše zcela mimo naši vůli, zbývá nám nějaký prostor pro svobodné jednání, pro možnost volby? Redukujeme-li člověka na zvíře, které nedokáže mít samo sebe pod vlastní kontrolou, vyvazujeme ho z odpovědnosti a zároveň ho obíráme o svobodu.

Tak za 1. Já tam nevidím nic o tom, že by tomu tak muselo být i u lidí (dobře, asi jsem slepý). 2. To, že je ignorována kultura, je zcela záměrné. 3. Nevím, nakolik si je komentátorka jista tím, že kultura je zásadnější než biologie...nevím, jak to mu je, ale jsem skeptický. Například věc jako konzervatismus, jistě ovlivněné jen kulturou, ne? Ze 43 % je geneticky dán. Za 4. Nikde není psáno, že je VŠECHNO dáno genetikou. Alespoň já to nenašel. Srovnání se zvířaty je tu bráno z biologického hlediska, protože je více uchopitelné než pomyslná odpovědnost, kultura a podobně. Z hlediska přírody je to jasné: samec se snaží oplodnit co nejvíc vajíček a samice se snaží vyhledat nejlepšího partnera. Podobné to je u lidí. Tak to vidím já. Zato nikde jsem nenašel vzorec lásky, zapsanou reakci působení zamilovanosti na organismus...

Nechce se mi dál psát, ale určitě se mrkněte... V některých článcích či citátech cítím lehký sexismus vůči mužům. V podstatě říkají jedno: Můžeme rodit děti, vy ne, tak vám to aspoň pěkně osolíme.