Krátká exkurze do světa hudby

No jelikož zde zeje taková menší díra v takřka pravidelně nepravidelném vyměšování článků, rozhodl jsem se odpočinout si krátkým článečkem, a jelikož jsem celkem unavený, bude to, ano, už zase, o hudbě aneb Poslouchal minulý týden u počítače. A vezmeme si na pomoc last.fm, který nelže neboť já, narozdíl od jiných, jej nevypínám =P .

V minulém týdnu vypadá žebříček takto:

1. Vypsaná fixa
2. Squirrel Nut Zippers
3. Serj Tankian
4. Mňága a Žďorp
5. Wanastowi Vjecy
6. Kryl Karel
7. OST Chicago
8. Tři Sestry
9. P.Šporcl, P.Jiříkovský
10. U2

Malá poznámka - v následujících řádcích se budu subjektivně vyjadřovat k uvedeným interpretům. Váš názor bude odlišný. Nebude se vám můj názor líbit, budete s ním i nesouhlasit, ale, přiznejme si, je to to jediné, co s tím můžete dělat. A ještě jedna věc - nebudu se snažit o nějakou pseudovědeckou analýzu, která bude plná duchaplných keců, extravagantních přívlastků a komparací. O hovně.

Začněme od vrcholu. Jako nejposlouchanější se stala Vypsaná fixa. Tato punkovo-rocková partička dokazuje, že není jednou z nejlepších kapel našich končin jen tak náhodou. Vytříbené texty, chytlavé a hlavně výborné melodie a skvělá interpretace činí jejich písničky tím pravým pro uvolnění i po nenáročném dni =P. Zatím mě méně oslovila nová deska Fenomén a Krása nesmírná, ale nejspíš jen proto, že jsem je stáhl později, tak mají holt smůlu. Zatím :P Je zajímavé, že nemůžu vybrat dejme tomu pět doopravdy nejlepších písniček, protože jsou jednoduše všechny dobré a každý den mě chytne jiná. Přesto bych mezi ty lepší vybral - Robinson, Emigrant, Antidepresivní rybička (která mi nápadně připomíná jednu od Horkýže Slíže), Dezolát, 1982, Letní tlení, Palmo Kartáč, Kostel - Biohazard - McDonald, Domácí motokrosař, Čistírna peří, Krasojízda. Tydle mě chytly poněkud více.

Druzí se umístili Squirrel Nut Zippers. Minulý týden by se dal označit lehce jazzový, ta tenhle druh hudby jsem měl opravdu chuť, takže proto tohle překvapení. Jinak, kdo neví o koho jde, je to novodobý jazz, respektive swing, chytlavý svými melodickými přechody a takový Sleigh Ride jsem si pouštěl pořád dokola, až mi trošinku hráblo B-). Na tuhle skupinu mě přivedl jistý Jirka Doležal (ano, Sir Deaf). Je to možné? Ale jo, pučil mi Trpaslíka a shodou náhod tam bylo i tohle. Po chvíli jsem si stáhl celou diskografii (jó ty torrenty) a bylo to...

Třetí se oposlouchal Serj Tankian se svou debutovou sólovkou. Pokud máte rádi SoaD, vězte, že tohle CDčko budete mít rádi taky. Je poněkud melodičtější a hravější než klasičtí SoaD, ale stále je patrný vliv téhle kultovní kapely, což je škoda, neboť na Serjovi je poznat, že se nebojí vyběhnout ze starých kolejí. Celé si ho nahrál sám, podle svých představ, a doufejme, že splní, že příští bude v rytmu jazzu ;). No jinak, tohle album, jak jsem předeslal, je více melodické, ale pořád si užijeme šílených zvratů (ne zvratků) a nezaměnitelného hlasu pana Tankiana. Navíc jsou dokonale zvedající ze židle mezihry mezi slokami, kdy se vám klidně může stát, že z šílených kytar přeneseme do swingově ležérně hrajícího klavíru apod. Jediná škoda - dvanáct písniček se velice brzy oposlouchá...

Čtvrtou tu máme valmezáckou Mňágu a Žďorp. Doba její nejdelší dobou poslechu už je asi pryč, stále se však dá vracet k jednak umělecky dobře složeným textům, tak i k sic ne příliš novátorské, ale uklidňující melodii založená na všech možných obměnách akordů C, F, G a Ami.

Pětku okupují Wanastovi Vjecy. Wanastowky byly takřka volbou z nouze, už mě točilo všechno, co jsem si poslouchal, tak jsem se chtěl vrátit k něčemu, co jsem poslouchal před hodně dlouhou dobou.

A pokračovat budu příště.