Zas jeden článek

Trochu nám to tu upadá, co, děti. Ale proč psát, když není co. Komentovat neumím, a nalejme si čistého vína - dyť to vůbec nikoho nezajímá, co já píšu! No ale když už jsem si to tu založil...

Takže očekávejte tu jednu povídku. Možná zítra, možná za týden, uvidím, kdy ji dopíšu.

A jinak nevím co bych měl psát...

Jo. Zjistil jsem, že opravdu nemůžu poslouchat hudbu u počítače. Nezvládnu dvě věci naráz. Buď jen poslouchám, a pak nic nedělám, nebo jen dělám, a vůbec neposlouchám. Někdy se může zdát, že dělám obojí, ale to jen přeskakuji od poslouchání k dělání a zpět k poslouchání a zas k dělání až mi z toho hrabe, nebo dělám a z hudby nic nemám. Těším se, až dojde mp3ka, kterou koupil bratříček spolu s notebookem (stejně mu závidím...přeci jen, mám proč), abych si mohl hudbu vychutnat i mimo počítač...sice ne třeba Šostakoviče ve flacu, ale co. Lehnout si, jen poslouchat...mmmm....

Team America

Geniální film. Právě jsem se na něj dodíval a nezměnil názor na tohle dílo. Tak fantasticky parodický a komický film snad není. A jelikož tohle není recenze, tak tady nebudu hodnotit na půl stránky. Jen doporučím.

Jedno motto na dobrou noc

Pesimista je optimista, který si všechno znovu promyslel.

Jednou takhle večer

Nebo spíš ještě odpoledne. Nebo už byl opravdu večer? Teď nevím. Píšu smsku. Chci se prostě dovědět, co se děje. Pak mi najednou cvakne v hlavě, přečtu si tu smsku ještě jednou. Uvědomuju si to. Jsem nesnesitelný. Otravný. Vtíravý. Umíněný. Hnusím se sobě samému.

Za půl hodinky se "zpovídám" a je mi dobře.

Co sa stalo nové

...v tej brezovskej hore, zabilo vojáčka drevo javorové. Ale prdlajs. To je akorát písnička od Čechomorů, které jsem si zase oblíbil. Předpokládám, že to postupně opět zdegeneruje na absolutní směsku interpretů, tak jako loni. Ono po táboře mám ještě v hlavě tu kytaru a písničky s ní zpívané, ale u poloviny nevím, kdo je zpívá, pak taky některé nemůžu sehnat a nepomáhá tomu ani to, že stahuju téměř výhradně alba, tudíž se málokdy stane, že bych si stáhl album kvůli jedné písničce. Takže za měsíc se to do dostane do fáze absolutní, potažmo poloabsolutní nevyhraněnosti stylů. Jo a taky nevím, co poslouchat dřív, jsem nějaký přecitlivělý (kytary jsou moc kytarové, Kryl je moc sofistikovaný...eh).

Jak už jsem zmínil, byl jsem na táboře. Bylo to tam jako vždy úžasné, absolutně jsem si užil to tahání dřeva na ramenou, děti dle mého ušly (samozřejmě, někdy to bylo k nesnesení, ale co se dá dělat...), škoda že nějaký smrad tam navrchu na nás furt lil vodu ten druhý týden.

Včera se mi zdálo o tom, že jsem odsouzený na smrt. Podrobnosti si moc nepamatuju, teda už vůbec, nevím, jak jsem měl být utracen, vím ale, že jsem se bál. Děsivě bál...

S tím je spojeno, že se má kamarádka, která byla mimochodem se mnou na táboře, o ten sen začalka nějak zajímat. Začal jsem se bát ještě víc... :) Strašně se v tom babrala, dívala se do snáře s odůvodněním, že to o člověku hodně prozradí. Nechal jsem ji ve sladké naivitě :)

No a pokud se začala zajímat, musí to mít i protiváhu, takže jedna slečna (a když tak pěkně skáču od tématu k tématu, tak jedna drobnost - začal jsem hojně používat toto oslovení...od Valči, které je sedm, po Katku, které je 24 :) se mnou nechce naopak mít nic společného. Trošku se mi na ni pokřivil pohled, jelikož neřekla (nenapsala) slůvko zdůvodnění a je i takový srabík, aby mi to neřekla naplno. Škoda...myslel jsem, že je v Tobě něco víc... Ale co už. Jen mě znepokojuje jedna věc...ale tu si nechám pro sebe.

Mám novou matraci na posteli, křeslo k počítači, brácha koupil nové bedničky (moc pěkné), koupil si kartu (gigovku), sluchátka...