Kurt Vonnegut: Groteska

Jednou, bylo to o jeho jednadvacátých narozeninách, mi jeden z mých tří adoptivních synů, který se právě chystal s Mírovými sbory do amazonského deštného pralesa, zničehonic řekl: Víš - nikdy jsi mě neobejmul.

Tak jsem ho obejmul. Objali jsme se navzájem. Bylo to moc příjemné. Bylo to, jako válet se na koberci s německou dogou, kterou jsme kdysi měli.

Podařený začátek Velikonoc

Znáte ten pocit, kdy se všechno, co jde, sere? Život se hroutí jako pyramida z karet po lehkém zavanutí, jistoty včerejška jsou ve hvězdách a člověk začne uvažovat ve větách začínajících "kdyby"? Nejasně přemítá nad nejistou budoucností, následky svých činů, a dovozuje případné postihy? Jeden průser se vrší za druhým a jakoby snad předháněje ten původní je nový obzvláště vypečený? Situace jsou dovedeny do takové absurdity, že člověku se nejen nezbývá smát, ale i se mu chce a připadá mu celá příhoda komická? Ale tuší, že zítra či za pár dnů už to tak veselé nebude a smích zhořkne, zkysne a vůbec se všelijak zkazí...

Takhle nějak by se dal ve stručnosti vyložit můj život během minulých osmačtyřiceti hodin...za dva dny se všechno tak úžasně zesralo...

Teidu

Tak jsem si založil Teidu...s šíleně dlouhým odkazem...spíš jsem chtěl vyzkoušet, jestli to nepíše "pod tímhle nickem už někdo teiduje" na všechno...protože ani filutu, ani pana-filutu, ani kulišáka to nechtělo vzít...odkaz vpravo ;)

P.S. Proč? Protože se mi nechcou psát dlouhé články a jen tak si křiknout bych snad zvládl ;)

Kytice

Včera tak sedíme před BiP (biologickou posluchárnou, ty nechápavý tupoune), když tu kolem nás jde Martinka a jen tak prohodí, že jdeme zítra do divadla, a to prosím i přes dějepis, což nadšeně kvitujeme a freneticky plkáme, jak je to úžasné.

Dneska teda sedíme v kulturáku a čekáme. Já si čtu, ostatní vydávají cvrkavé zvuky. Najednou se zhasne a otevře opona a vidíme dva herce, slyšíme Kytici a jak ve skrovnou kytici tu mateřídoušku uváže. No, začátek mě tedy nikterak nezaujal, ovšem poté se to kapku rozjelo (myslím tím vizuální stránku) a na to, že to hráli dva lidé, to bylo dobré. Lámal jsem si hlavu, proč jich není víc a k ničemu kloudnému jsem nedošel. Ale líbilo se, to nepopírám. Avšak chvílemi jsem bohužel jen smutně přihlížel a dumal, zali je to sehrané vážně či jako parodie. Napomáhalo tomu - publikum. Trapné řehtání kostýmům, kulisám či čemukoliv jinému bohužel kvalitu sráželo dolů a kvantita tady nemá žádný vliv. Ke konci jsem přestal sledovat úplně, akorát vím, že uzavřeli zase Kyticí. A hodnocení? Dobrý, ale:

- publikum bylo otřesné

- špatná artikulace herců. Zvlášť tomu chlapovi mnohdy nebylo rozumět a když hrála hudba, tak jsem akorát tak odezíral

- hudební vložky byly na hovno...to měli radši odvykládat...znělo to neuvěřitelně amatérsky a blbě

- eště cosi...jo. Herecký výkon mi někdy neseděl. U Vodníka ta ženská, když říkala, že jí doma nic po chuti, je nasraná, místo aby byla otrávená...a takových scén tam bylo tak pět... Ale jinak mi to přišlo zajímavé...

Samozřejmě, i dnes se našlo x desítek Čecháčků, kteří to považovali za strašný a blbý a trapný a hrozný...a sami by to určitě dokázali mnohem líp, jen kdyby jim někdo řekl jak :P .

Otče otče...

...ty jsi ale kokot....

aneb Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde...

Spolkl klíč, aby nemusel domů

"Tehdy při polykání jsem nic necítil, ale teď mě bolí hrdlo a vůbec mám problémy, když jím a piju," dodal zkroušeně.

Já bych řekl, že má hlavně problémy se sezením...

Školní reprezentační ples aneb co se tam včera kurva dělo??? :)

O tři čtvrtě na šest vyjíždím z Hulína, o čtvrt hoďky později už vystupuju na Lindovce. Hodných paní na zastávce se ptám, kdeže je ta Pavlákova, dojdu těch zbývajících asi padesát metrů a trpělivě čekám, naštěstí ne moc dlouho, na někoho, kdo ví, kudy v té budově. Vidím, že jsem přišel snad jako poslední, ničemu to však nevadí, neboť stejně jako trotlové čekáme snad půl hodiny, než začneme nacvičovat polonézu.
Zkoušení se neslo v pohodovém duchu, velkou srandu jsem měl z protichůdných požadavků Starečka (kdo ví, ví :P), naopak konsternován jsem byl z plochy určené k tančení. Taková nudle. No nic.
O půl osmé, oficiálním startu plesu, tam byla ani ne polovina lidí.* No co :)) Takže ples začal v podstatě naší polonézou, třeskutě vtipně uvedenou moderátorskou dvojicí... :/ Poté, co jsem si na poslední chvíli uvědomil, kterou nohou vlastně vyjít, jsme si to kráčeli k rožku, tam pod šíleným úhlem přešli úhlopříčně a nechal jsem Hanču stát. Jdu, jdu, vidím, že Starečkova manželka je kdesi daleko, no dojdu tam, dá mi růži, jdu a najednou přemýšlím, jestli nemám trochu pohnout, protože se mi zdálo, jestli právě nehraje ten poslední čtyřtakt, po kterém následuje předávání kytek, tak jsem udělal pět dost dlouhých kroků, ale vidím Starečka, jak ukazuje, ať zpomalím, navíc ten poslední čtyřtakt právě začínal, takže to vyšlo v podstatě akorát. To nejlepší ale mělo teprv přijít. Poslední, dva, tři, točíme se k sobě, Hanči dávám kytku, ta se uklání, ale co to? Namísto, abychom se otočili, tak stojíme. Proč? Já se neotáčím, anžto se Hanča neotáčí, ta se neotáčí proto, že se neotáčí Honza :D Takže jsme to tam podělali :D A tak to nějak jdem, uděláme bránu, která měla na konci skoro uzavřený východ, navíc Luboš Rušák mě tam ohrožoval svým loktem, vypadli jsme ze sálu bylo to. Celkem to šlo, akorát Tomáš říkal, že jsem neměl kecat. Což je asi pravda...
Pak se ples, hlavně tedy dole, rozjížděl docela pomalu, vypadalo to, že bych i odešel po desáté, což jsem taky řekl. Vlaďka mě chtěla vytrestat, tak mi řekla, že klidně můžu...smysl této poznámky nechť zůstává mimo mne. No, pak se nakonec Zabillow uráčili aj něco zahrát :D Holky byly svolnější k....tanci :P Tak se tančilo... Třeba se Soňkou, to byla uplná pohoda, nic se neřešilo, dokonce chtěla tančit polku :)) No, akorát mě nasral Lukáš, nalitý dojde ke mně a Hance, že s ní chce tančit, že jsem s ní tančil strašně dlouho a kdesi cosi. To, že to byl druhý tanec...mno...to je jedno... Pak jsme s Evčou zkusili cha chu, dokonce i Domka (!) se mnou tančila = zázrak! :) Akorát mě moc teda nebavilo skupinové vrtění, na to halt nejsu, pokud v sobě nemám min. 3 piva... Pak se středem pozornosti stala Vlaďka, postupně odcházeli lidi, až i já...

* Nechyběli ovšem Honzovi rodiče :)) Kapitola sama o sobě :)) Ale to by se muselo zažít :D