Znáte ten pocit, kdy se všechno, co jde, sere? Život se hroutí jako pyramida z karet po lehkém zavanutí, jistoty včerejška jsou ve hvězdách a člověk začne uvažovat ve větách začínajících "kdyby"? Nejasně přemítá nad nejistou budoucností, následky svých činů, a dovozuje případné postihy? Jeden průser se vrší za druhým a jakoby snad předháněje ten původní je nový obzvláště vypečený? Situace jsou dovedeny do takové absurdity, že člověku se nejen nezbývá smát, ale i se mu chce a připadá mu celá příhoda komická? Ale tuší, že zítra či za pár dnů už to tak veselé nebude a smích zhořkne, zkysne a vůbec se všelijak zkazí...
Takhle nějak by se dal ve stručnosti vyložit můj život během minulých osmačtyřiceti hodin...za dva dny se všechno tak úžasně zesralo...
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
1 comment:
Ser na to.. občas se věci prostě serou, všechno se to navalí a ty nevíš jak ven a šíleně se trápíš, musíš jen zatnout pěsti a vytrhnout se z toho, vím že to není jednoduchý good luck.)btw: taky se mi pár věcí dost zesralo jinak bych tenhle comment asi nepsal..
Post a Comment