Jak pestré je hemžení bláznů! (...) Tenhle hyne láskou k děvence, a čím méně jest jeho láska opětována, tím šíleněji miluje. Tamten se žení ne s manželkou, ale s jejím věnem. Onen posílá manželku na ulici, aby si přivydělala láskou, jiný ji žárlivě střeží jako Argus. Jaké hlouposti, proboha, mluví tento člověk ve svém zármutku? I herce si najal, aby sehráli smuteční divadlo. (...) Tento věnuje vše, co jen kde sežene, svému břichu, a za krátkou chvíli umírá hlady. Ten zase pokládá za vrchol štěstí spánek a lenošení. Jsou lidé, kteří ze zásady mají plnou hlavu starostí o cizí záležitosti, ale o své vlastní se nezajímají.
Úryvek ze Chvály bláznivosti (str. 75), autor Erasmus Rotterdamský, překlad R. Mejtlík a J. Hejnic, vydáno v r. 1997.
Friday, 14 December 2007
Monday, 10 December 2007
NHL 08
Takové malinké střípky z toho, co jsem zatím pochytil. Neočekávejte vytříbený smysl pro humor, sloh na úrovni apod. ;)
1. Co mě dožírá, tak je obrana. Ta je absolutně v háji, po několika přihrávkách soupeře v pásmu je absolutně rozhozená, nedrží čtverec (pro ty, co nerozumí - obránci v podstatě stojí ve čtverci, takřka vždy, a mají určité rozestavení - dobře patrné na rozborech Hosáka) a tudíž se s klidem můžete dožít situace, kdy bezmocně přepínáte z jednoho obránce na druhého, najednou se vám tři z nich ocitnou ve stejném rohu a Ovečkin si před brankářem míchá s pukem. A chytněte to. Špatná obrana je kompenzována... A ještě jedna věc. Je celekm zajímavé, když při vlastním oslabení mám akci, nedám, ale z protiútoku dostanu gól, protože páni obránci stojí až kdesi na červené...
2. Brankářem. Nevím, jestli jsou v NHL takoví machři, ale přijde mi, že brankáři jsou celkem přecenění. Je to nejspíš kompenzace za tristní obranu, ale dost mě oprudí, když se brankář stihne přesunout na druhou tyč v devatenácti ze dvaceti případů. Nejsem si jistý, ale myslím, že procento těchhle akcí končících golem je vyšší. To samé v případě samostatných úniků...
Pokračování příště.
1. Co mě dožírá, tak je obrana. Ta je absolutně v háji, po několika přihrávkách soupeře v pásmu je absolutně rozhozená, nedrží čtverec (pro ty, co nerozumí - obránci v podstatě stojí ve čtverci, takřka vždy, a mají určité rozestavení - dobře patrné na rozborech Hosáka) a tudíž se s klidem můžete dožít situace, kdy bezmocně přepínáte z jednoho obránce na druhého, najednou se vám tři z nich ocitnou ve stejném rohu a Ovečkin si před brankářem míchá s pukem. A chytněte to. Špatná obrana je kompenzována... A ještě jedna věc. Je celekm zajímavé, když při vlastním oslabení mám akci, nedám, ale z protiútoku dostanu gól, protože páni obránci stojí až kdesi na červené...
2. Brankářem. Nevím, jestli jsou v NHL takoví machři, ale přijde mi, že brankáři jsou celkem přecenění. Je to nejspíš kompenzace za tristní obranu, ale dost mě oprudí, když se brankář stihne přesunout na druhou tyč v devatenácti ze dvaceti případů. Nejsem si jistý, ale myslím, že procento těchhle akcí končících golem je vyšší. To samé v případě samostatných úniků...
Pokračování příště.
Monday, 3 December 2007
Krátká exkurze do světa hudby
No jelikož zde zeje taková menší díra v takřka pravidelně nepravidelném vyměšování článků, rozhodl jsem se odpočinout si krátkým článečkem, a jelikož jsem celkem unavený, bude to, ano, už zase, o hudbě aneb Poslouchal minulý týden u počítače. A vezmeme si na pomoc last.fm, který nelže neboť já, narozdíl od jiných, jej nevypínám =P .
V minulém týdnu vypadá žebříček takto:
1. Vypsaná fixa
2. Squirrel Nut Zippers
3. Serj Tankian
4. Mňága a Žďorp
5. Wanastowi Vjecy
6. Kryl Karel
7. OST Chicago
8. Tři Sestry
9. P.Šporcl, P.Jiříkovský
10. U2
Malá poznámka - v následujících řádcích se budu subjektivně vyjadřovat k uvedeným interpretům. Váš názor bude odlišný. Nebude se vám můj názor líbit, budete s ním i nesouhlasit, ale, přiznejme si, je to to jediné, co s tím můžete dělat. A ještě jedna věc - nebudu se snažit o nějakou pseudovědeckou analýzu, která bude plná duchaplných keců, extravagantních přívlastků a komparací. O hovně.
Začněme od vrcholu. Jako nejposlouchanější se stala Vypsaná fixa. Tato punkovo-rocková partička dokazuje, že není jednou z nejlepších kapel našich končin jen tak náhodou. Vytříbené texty, chytlavé a hlavně výborné melodie a skvělá interpretace činí jejich písničky tím pravým pro uvolnění i po nenáročném dni =P. Zatím mě méně oslovila nová deska Fenomén a Krása nesmírná, ale nejspíš jen proto, že jsem je stáhl později, tak mají holt smůlu. Zatím :P Je zajímavé, že nemůžu vybrat dejme tomu pět doopravdy nejlepších písniček, protože jsou jednoduše všechny dobré a každý den mě chytne jiná. Přesto bych mezi ty lepší vybral - Robinson, Emigrant, Antidepresivní rybička (která mi nápadně připomíná jednu od Horkýže Slíže), Dezolát, 1982, Letní tlení, Palmo Kartáč, Kostel - Biohazard - McDonald, Domácí motokrosař, Čistírna peří, Krasojízda. Tydle mě chytly poněkud více.
Druzí se umístili Squirrel Nut Zippers. Minulý týden by se dal označit lehce jazzový, ta tenhle druh hudby jsem měl opravdu chuť, takže proto tohle překvapení. Jinak, kdo neví o koho jde, je to novodobý jazz, respektive swing, chytlavý svými melodickými přechody a takový Sleigh Ride jsem si pouštěl pořád dokola, až mi trošinku hráblo B-). Na tuhle skupinu mě přivedl jistý Jirka Doležal (ano, Sir Deaf). Je to možné? Ale jo, pučil mi Trpaslíka a shodou náhod tam bylo i tohle. Po chvíli jsem si stáhl celou diskografii (jó ty torrenty) a bylo to...
Třetí se oposlouchal Serj Tankian se svou debutovou sólovkou. Pokud máte rádi SoaD, vězte, že tohle CDčko budete mít rádi taky. Je poněkud melodičtější a hravější než klasičtí SoaD, ale stále je patrný vliv téhle kultovní kapely, což je škoda, neboť na Serjovi je poznat, že se nebojí vyběhnout ze starých kolejí. Celé si ho nahrál sám, podle svých představ, a doufejme, že splní, že příští bude v rytmu jazzu ;). No jinak, tohle album, jak jsem předeslal, je více melodické, ale pořád si užijeme šílených zvratů (ne zvratků) a nezaměnitelného hlasu pana Tankiana. Navíc jsou dokonale zvedající ze židle mezihry mezi slokami, kdy se vám klidně může stát, že z šílených kytar přeneseme do swingově ležérně hrajícího klavíru apod. Jediná škoda - dvanáct písniček se velice brzy oposlouchá...
Čtvrtou tu máme valmezáckou Mňágu a Žďorp. Doba její nejdelší dobou poslechu už je asi pryč, stále se však dá vracet k jednak umělecky dobře složeným textům, tak i k sic ne příliš novátorské, ale uklidňující melodii založená na všech možných obměnách akordů C, F, G a Ami.
Pětku okupují Wanastovi Vjecy. Wanastowky byly takřka volbou z nouze, už mě točilo všechno, co jsem si poslouchal, tak jsem se chtěl vrátit k něčemu, co jsem poslouchal před hodně dlouhou dobou.
A pokračovat budu příště.
V minulém týdnu vypadá žebříček takto:
1. Vypsaná fixa
2. Squirrel Nut Zippers
3. Serj Tankian
4. Mňága a Žďorp
5. Wanastowi Vjecy
6. Kryl Karel
7. OST Chicago
8. Tři Sestry
9. P.Šporcl, P.Jiříkovský
10. U2
Malá poznámka - v následujících řádcích se budu subjektivně vyjadřovat k uvedeným interpretům. Váš názor bude odlišný. Nebude se vám můj názor líbit, budete s ním i nesouhlasit, ale, přiznejme si, je to to jediné, co s tím můžete dělat. A ještě jedna věc - nebudu se snažit o nějakou pseudovědeckou analýzu, která bude plná duchaplných keců, extravagantních přívlastků a komparací. O hovně.
Začněme od vrcholu. Jako nejposlouchanější se stala Vypsaná fixa. Tato punkovo-rocková partička dokazuje, že není jednou z nejlepších kapel našich končin jen tak náhodou. Vytříbené texty, chytlavé a hlavně výborné melodie a skvělá interpretace činí jejich písničky tím pravým pro uvolnění i po nenáročném dni =P. Zatím mě méně oslovila nová deska Fenomén a Krása nesmírná, ale nejspíš jen proto, že jsem je stáhl později, tak mají holt smůlu. Zatím :P Je zajímavé, že nemůžu vybrat dejme tomu pět doopravdy nejlepších písniček, protože jsou jednoduše všechny dobré a každý den mě chytne jiná. Přesto bych mezi ty lepší vybral - Robinson, Emigrant, Antidepresivní rybička (která mi nápadně připomíná jednu od Horkýže Slíže), Dezolát, 1982, Letní tlení, Palmo Kartáč, Kostel - Biohazard - McDonald, Domácí motokrosař, Čistírna peří, Krasojízda. Tydle mě chytly poněkud více.
Druzí se umístili Squirrel Nut Zippers. Minulý týden by se dal označit lehce jazzový, ta tenhle druh hudby jsem měl opravdu chuť, takže proto tohle překvapení. Jinak, kdo neví o koho jde, je to novodobý jazz, respektive swing, chytlavý svými melodickými přechody a takový Sleigh Ride jsem si pouštěl pořád dokola, až mi trošinku hráblo B-). Na tuhle skupinu mě přivedl jistý Jirka Doležal (ano, Sir Deaf). Je to možné? Ale jo, pučil mi Trpaslíka a shodou náhod tam bylo i tohle. Po chvíli jsem si stáhl celou diskografii (jó ty torrenty) a bylo to...
Třetí se oposlouchal Serj Tankian se svou debutovou sólovkou. Pokud máte rádi SoaD, vězte, že tohle CDčko budete mít rádi taky. Je poněkud melodičtější a hravější než klasičtí SoaD, ale stále je patrný vliv téhle kultovní kapely, což je škoda, neboť na Serjovi je poznat, že se nebojí vyběhnout ze starých kolejí. Celé si ho nahrál sám, podle svých představ, a doufejme, že splní, že příští bude v rytmu jazzu ;). No jinak, tohle album, jak jsem předeslal, je více melodické, ale pořád si užijeme šílených zvratů (ne zvratků) a nezaměnitelného hlasu pana Tankiana. Navíc jsou dokonale zvedající ze židle mezihry mezi slokami, kdy se vám klidně může stát, že z šílených kytar přeneseme do swingově ležérně hrajícího klavíru apod. Jediná škoda - dvanáct písniček se velice brzy oposlouchá...
Čtvrtou tu máme valmezáckou Mňágu a Žďorp. Doba její nejdelší dobou poslechu už je asi pryč, stále se však dá vracet k jednak umělecky dobře složeným textům, tak i k sic ne příliš novátorské, ale uklidňující melodii založená na všech možných obměnách akordů C, F, G a Ami.
Pětku okupují Wanastovi Vjecy. Wanastowky byly takřka volbou z nouze, už mě točilo všechno, co jsem si poslouchal, tak jsem se chtěl vrátit k něčemu, co jsem poslouchal před hodně dlouhou dobou.
A pokračovat budu příště.
Thursday, 22 November 2007
Wednesday, 17 October 2007
Pár nudných postřehů
Zjistil jsem, že mě prudí přihlašování. Chce se mi sem něco napsat, ale než abych se měl přihlásit, to si ten spot raději odpustím. když vidím vpravo nahoře to tlačítko "Přihlásit se", a pak se mi vybaví ta odporná procedura, kdy musím asi desetkrát klinout jak pako a pak ještě vypsat to heslo... Prudí mě to. Proč nemožu být přihlášený pořád?
Tak nám změnili Seznam! Neptejte se mě jaký, za prvý nejsem paní Müllerová a za druhý stejně žádný jiný neznáte. No a jak to na mě působí? Místo nového designu mě prve napadlo, že odmazali ty dva standardní pruhy na bocích a stránku rozšířili, takže se mi zdálo, že ten pes je bachratý, když je to tak roztáhlé (a stejně je a můžou za to ilumináti!). Pak mě konsternovaly změny v pořadí jednotlivých věcí jako email, novinky, počasí atd. Přihlásil jsem se a velmi se mi zamlouvala možnost úpravy hlavní strany k obrazu svému. Nastavil jsem tedy pořadí přesně tak, jak bylo, vyhodil jsem Super.cz, místo toho jsem dal BBC a změnil klasický vzhled za Grafitti. Nepřijde mi to cool a in, ale méně chaotické než spousta odkazů v takřka ničem. No jo, ale aby mi to tak zůstalo, musel bych být co? Stále přihlášený. Správně. A to co? Nejde. A jak mě přihlašování prudí, už víte.
Vyhráli jsme nad Německem. Třikrát hurá! Škoda, že jsem viděl první dva góly jen z opakovaných záběrů. Zvlášť tenKollerův Sionkův byl nádherný... Názor na naši hru si utvoří každý sám, navíc si právě vymývám hlavu od otcových keců, za které bych ho poslal někam...
No a příští týden máme prodlouženou. Doufám, že se vydaří všem a předvedeme se v tom nejlepším světle :). Akorát nevím, jak se na ten parket vejdem, když tam budou ty stoly...no uvidíme. Myslím, že nám to se Sájou jde, cha cha je v klidu, krom toho, že si nepamatuju, jak jdou ty figury po sobě. Polka už celkem taky, ta otočka chtěla jen natrénovat :) . Jive je něco zatím šíleného, walz je v pohodě, mambo taky (akorát Sája si těch otoček užije :), valčík ujde...a Sája má další černé šaty :)) .
Flákám školu.
Nevadí mi to.
Kecám.
Tak nám změnili Seznam! Neptejte se mě jaký, za prvý nejsem paní Müllerová a za druhý stejně žádný jiný neznáte. No a jak to na mě působí? Místo nového designu mě prve napadlo, že odmazali ty dva standardní pruhy na bocích a stránku rozšířili, takže se mi zdálo, že ten pes je bachratý, když je to tak roztáhlé (a stejně je a můžou za to ilumináti!). Pak mě konsternovaly změny v pořadí jednotlivých věcí jako email, novinky, počasí atd. Přihlásil jsem se a velmi se mi zamlouvala možnost úpravy hlavní strany k obrazu svému. Nastavil jsem tedy pořadí přesně tak, jak bylo, vyhodil jsem Super.cz, místo toho jsem dal BBC a změnil klasický vzhled za Grafitti. Nepřijde mi to cool a in, ale méně chaotické než spousta odkazů v takřka ničem. No jo, ale aby mi to tak zůstalo, musel bych být co? Stále přihlášený. Správně. A to co? Nejde. A jak mě přihlašování prudí, už víte.
Vyhráli jsme nad Německem. Třikrát hurá! Škoda, že jsem viděl první dva góly jen z opakovaných záběrů. Zvlášť ten
No a příští týden máme prodlouženou. Doufám, že se vydaří všem a předvedeme se v tom nejlepším světle :). Akorát nevím, jak se na ten parket vejdem, když tam budou ty stoly...no uvidíme. Myslím, že nám to se Sájou jde, cha cha je v klidu, krom toho, že si nepamatuju, jak jdou ty figury po sobě. Polka už celkem taky, ta otočka chtěla jen natrénovat :) . Jive je něco zatím šíleného, walz je v pohodě, mambo taky (akorát Sája si těch otoček užije :), valčík ujde...a Sája má další černé šaty :)) .
Flákám školu.
Nevadí mi to.
Kecám.
Mmrrrr.....
Předu spokojeně jak nějaká kočka. Právě jsem se dvě hodiny prospal. Pak mě, víceméně, spíše však méně než více, probudila mamka slovy "Martine, jídlo", které mi následně donesla až do postele, kde jsem ho taky spořádal...což takhle na monitoru zní sice průměrně, pro mě to však byl požitek nad požitky :) .
Friday, 28 September 2007
Delfín a čajka
Tak to byla akce :D Na tu budu asi hóóódně dlouho vzpomínat. No, prostě jsme se ták ňák rozhodli, že si zajedeme na Pálavu, ale jelikož bylo hnusně, tak to jistil akvapark v Brodě. Jel jsem z Hulína, v Otrokovicích přistoupili Radek se Zuzkou a hlavně master téhle akce Marťa. Do Brodu jsme dorazili v pohodě, vysmátí až za roh, ty vtípky byly úchvatné. Bankomat jsme taky našli, na náměstí vedle dalších tří bank, cestou nás doprovázely citace z Kouře či Samotářů, a hlavně si budem dělat vlastní věci... Za lehkého deště jsme vešli do akvaparku, kde se to pořádně rozjelo.
První hoňku ve víru následoval tobogán a pak whirlpoolka, po které se nám moc do té studené vody nechtělo, tak jsme zalezli do páry. Po nekonečných vtípcích jsme se odpotáceli do vody, kde nastala druhá hoňka. Nakonec přišel tobogán s vláčkem, po kterém nás seřval plavčík, my však na něj káleli (aspoň Marťa určitě).
No a už tu byl konec Mííírkůůů a tak jsme frčeli na vlak, který však jel až za hodinu, tak jsme hledali cukrárnu. Našli jsme prvotřídní komunistickou restauraci s extrémně rychlou obsluhou, tak jsme si dali zmrzlinový pohár...a budem si dělat vlastní věci...
Nastoupili jsme do vlaku, ve kterém nás kontrolovalo asi 4 průvodčí či revizoři...dofrčeli do Otrokovic...samozřejmě s kotlem hlášek a srandovních keců...no po hodině se tři čtvrtiny osazenstva shromáždily v čajovně, samozřejmě, Pípa došla po dvou hodinách...
V čajovně jsme si krom čaje dali šíšu, jablko a mátu, solidní, silné... No překvapivě vychlámaní jsme si tam ty hodiny neskutečně užili...poté vyšli do tmy...dostali se na nádro, kde jsme se tak nějak rozdělili...a tím by naše speciální akce skončila.
A co je nejlepší? Že jela Marťa, protože bez ní by to nebylo ono. Že jsme v sobě neměli ani kapku alkoholu a přesto si to geniálně užili. Že se to vůbec uskutečnilo a že to bylo tak super. Ono se to nedá popsat slovy...a budem si dělat vlastní věci...
Už se těším na ten Den s filmama :).
První hoňku ve víru následoval tobogán a pak whirlpoolka, po které se nám moc do té studené vody nechtělo, tak jsme zalezli do páry. Po nekonečných vtípcích jsme se odpotáceli do vody, kde nastala druhá hoňka. Nakonec přišel tobogán s vláčkem, po kterém nás seřval plavčík, my však na něj káleli (aspoň Marťa určitě).
No a už tu byl konec Mííírkůůů a tak jsme frčeli na vlak, který však jel až za hodinu, tak jsme hledali cukrárnu. Našli jsme prvotřídní komunistickou restauraci s extrémně rychlou obsluhou, tak jsme si dali zmrzlinový pohár...a budem si dělat vlastní věci...
Nastoupili jsme do vlaku, ve kterém nás kontrolovalo asi 4 průvodčí či revizoři...dofrčeli do Otrokovic...samozřejmě s kotlem hlášek a srandovních keců...no po hodině se tři čtvrtiny osazenstva shromáždily v čajovně, samozřejmě, Pípa došla po dvou hodinách...
V čajovně jsme si krom čaje dali šíšu, jablko a mátu, solidní, silné... No překvapivě vychlámaní jsme si tam ty hodiny neskutečně užili...poté vyšli do tmy...dostali se na nádro, kde jsme se tak nějak rozdělili...a tím by naše speciální akce skončila.
A co je nejlepší? Že jela Marťa, protože bez ní by to nebylo ono. Že jsme v sobě neměli ani kapku alkoholu a přesto si to geniálně užili. Že se to vůbec uskutečnilo a že to bylo tak super. Ono se to nedá popsat slovy...a budem si dělat vlastní věci...
Už se těším na ten Den s filmama :).
Wednesday, 26 September 2007
Z jezevce koníček!
Kroměžíž - Šok! Místnímu všeumělovi J.M. se podařilo nemožné! Zatímco renomovaní vědci se se vším úsilím snaží klonovat ovce a setkávají se s odporem lidí, v Kroměříži žije člověk, který si dokázal z jezevce udělat koníčka! A dokonce se o tom můžeme dočíst na internetu každý den! Vědou však je zatím opomíjen. On sám o svém úspěchu skromně mlčí. Otázkou je, co je ve skutečnosti jeho jezevčík. Množí se informace, že již dlouho nebyla viděna jeho paní...
Co jiného si mám myslet z tohoto oznámení? Z něj je patrné, že školníkův koníček je mrtvý jezevec...
Co jiného si mám myslet z tohoto oznámení? Z něj je patrné, že školníkův koníček je mrtvý jezevec...
Monday, 24 September 2007
Hádanka - řešení
Sice se nikdo neozval, ale mně je to jedno. Řešení sem napíšu stejně, ať aspoň vím, jestli se dokážu vyjádřit a jestli to vůbec cítím dobře :) .
Takže. Jaký je mezi slovy nekontrolovaně a nekontrolovatelně rozdíl?
Nekontrolovaně znamená bez kontroly. Něco se děje bez kontroly, avšak měli jsme možnost vybrat si (ať dobrovolně či nedobrovolně) opak nebo tato možnost obecně existovala ať v souvislosti s námi, tak i bez.
Oproti tomu nekontrolovatelně znamená, že jsme neměli možnost (ať my, nebo někdo jiný) onomu jevu zabránit či tato možnost nexistovala v obecné rovině.
V praxi to může vypadat třeba takto:
Buňky se začaly nekontrolovatelně množit. Ani my, ani nikdo jiný neměl možnost tomu to jevu zabránit
Začal nekontrolovaně šílet. Měl možnost se chovat normálně či, pokud se nepletu to taky může znamenat to, že máme možnost dát mu přes držku, aby přestal
Takže. Jaký je mezi slovy nekontrolovaně a nekontrolovatelně rozdíl?
Nekontrolovaně znamená bez kontroly. Něco se děje bez kontroly, avšak měli jsme možnost vybrat si (ať dobrovolně či nedobrovolně) opak nebo tato možnost obecně existovala ať v souvislosti s námi, tak i bez.
Oproti tomu nekontrolovatelně znamená, že jsme neměli možnost (ať my, nebo někdo jiný) onomu jevu zabránit či tato možnost nexistovala v obecné rovině.
V praxi to může vypadat třeba takto:
Buňky se začaly nekontrolovatelně množit. Ani my, ani nikdo jiný neměl možnost tomu to jevu zabránit
Začal nekontrolovaně šílet. Měl možnost se chovat normálně či, pokud se nepletu to taky může znamenat to, že máme možnost dát mu přes držku, aby přestal
Wednesday, 19 September 2007
Hádanka
Sice vím, že to tu v podstatě nikdo nečte, ale neodpustím si otázku pro čtenáře. Odpovědi do komentářů.
V biologii u nádorovek horák diktoval, že se hostitelské buňky začnou nekontrolovaně dělit...když jsem vzpomínal na minulou větu, napadlo mě, jaký je rozdíl mezi slovy nekontrolovaně a nekontrolovatelně a kolik lidí by to vědělo a kolik lidí by dokázalo zformulovat normální odpověď. No a to je moje otázka: Jaký je rozdíl mezi slovy nekontrolovaně a nekontrolovatelně?
V biologii u nádorovek horák diktoval, že se hostitelské buňky začnou nekontrolovaně dělit...když jsem vzpomínal na minulou větu, napadlo mě, jaký je rozdíl mezi slovy nekontrolovaně a nekontrolovatelně a kolik lidí by to vědělo a kolik lidí by dokázalo zformulovat normální odpověď. No a to je moje otázka: Jaký je rozdíl mezi slovy nekontrolovaně a nekontrolovatelně?
Tuesday, 18 September 2007
První taneční
Odpočet dotikal, Tomáš přestal rozechvěle sledovat hodinky, devatenáctá hodina třicátá minuta se střetla s časem přítomným a my se ocitli v kulturáku na tanečních. Prvních.
Musím říct, že nejsem dobrý tanečník. Už teď. Respektive myslím si to. Ale na druhou stranu to nebylo nejhorší, nohy jsem Sáji nepošlapal (aspoň ne moc :)), kroky jsem pochopil...
Za celou dobu jsem vystřídal tuším že čtyři partnerky (taneční) a musím říct, že nejlíp se mi tančilo se Sájou. Jestli to platilo naopak, nevím... :) Mimochodem, seklo jí to...
Tím se dostáváme k holkám obecně. Kupříkladu Vaďka vypadala fakt úchvatně (a tohle není pochlebování), s Jájou jsem se střetl pohledem...trvalo to asi čtvrt minuty než jsme odvrátili zrak na naše taneční partnery a partnerky :)). Všechny holky vypadaly moc dobře...
Já v obleku taky nevypadám nejhůř... :D
Lektor, myslím je to vrchní sestra v nemocnici (a mj. mistr ČR v tancích :D), je v pohodě, chápu to, zatím... :))
No a jelikož jsem dojedl ten guláš a chce se mi spát, jdu.
Musím říct, že nejsem dobrý tanečník. Už teď. Respektive myslím si to. Ale na druhou stranu to nebylo nejhorší, nohy jsem Sáji nepošlapal (aspoň ne moc :)), kroky jsem pochopil...
Za celou dobu jsem vystřídal tuším že čtyři partnerky (taneční) a musím říct, že nejlíp se mi tančilo se Sájou. Jestli to platilo naopak, nevím... :) Mimochodem, seklo jí to...
Tím se dostáváme k holkám obecně. Kupříkladu Vaďka vypadala fakt úchvatně (a tohle není pochlebování), s Jájou jsem se střetl pohledem...trvalo to asi čtvrt minuty než jsme odvrátili zrak na naše taneční partnery a partnerky :)). Všechny holky vypadaly moc dobře...
Já v obleku taky nevypadám nejhůř... :D
Lektor, myslím je to vrchní sestra v nemocnici (a mj. mistr ČR v tancích :D), je v pohodě, chápu to, zatím... :))
No a jelikož jsem dojedl ten guláš a chce se mi spát, jdu.
Wednesday, 12 September 2007
Reinstall Mirandy, díl druhý
Včera jsem tu psal, že jsem se konečně dohrabal k reinstallu mirandy. Jak to nakonec dopadlo? Vyhrabal jsem staré divko se zálohou dokumentů, zkopíroval jsem starou, kapánek upravil a nazdar. Úplně novou mirandu i s hodinou a půl práce jsem poslal do háje :).
Stahoval Björk z internetu aneb Kozmík by radost neměl
Když má člověk dělat něco, do čeho se mu moc nechce, najde si spoustu věcí, které zraovna potřebuje nutně udělat, a tím oddálí onu nepříjemnost. Já, namísto toho, abych měl za sebou patnáctou otázku fyziky, jsem reinstaloval Mirandu. Ona to potřebovala, těch cca 50 pluginů už spolu moc dohromady nejelo. Takže vymazat minulou Mirandu, stáhnout, rozbalit a hlavně nastavit novou. hodinu mi to zabralo, o tom žádná. Snad vydrží aspoň půlrok bez chyb. Amen.
No a co s tou Björk? Díval jsem se, kdo v poslední době vydal nové CD. Do oka mi padla Björk a její Volta. Našel jsem, stáhnul jsem, rozbalil jsem, začal poslouchat. Prvotní zážitek z něčeho, co se mi líbí (ne, nečekejte tady recenzi, těch se na netu povaluje dost. Björk se mi líbí - jak kdy - a např. Unison jsem kdysi považoval za absolutně božskou písničku. Kdo neznáte, zkuste, vymazat se dá vždycky) vystřídalo nepříjemné překvapení. Hned druhá písnička byla poznamenána nějakými ruchy, které jsou naneštěstí naprosto neposlouchatelné. Á, právě se mi dostáhli Asian Dub Foundation a druhý upload Volty, tak snad to bude lepší ;). No a jelikož jsem se prospal odpoledne a jsem takový noční tvor, jdu se podívat na tu fyziku. Nevidím v tom žádný problém, obzvláště pokud byla škrtnuta otázka jako je ráz těles. Pokud dokáže Kozmík škrtnout tohle, pak já se dokážu naučit fyziku :).
AKTUALIZOVÁNO: Tak ruchy nemám, zato nesedí délka skladeb :/...
No a co s tou Björk? Díval jsem se, kdo v poslední době vydal nové CD. Do oka mi padla Björk a její Volta. Našel jsem, stáhnul jsem, rozbalil jsem, začal poslouchat. Prvotní zážitek z něčeho, co se mi líbí (ne, nečekejte tady recenzi, těch se na netu povaluje dost. Björk se mi líbí - jak kdy - a např. Unison jsem kdysi považoval za absolutně božskou písničku. Kdo neznáte, zkuste, vymazat se dá vždycky) vystřídalo nepříjemné překvapení. Hned druhá písnička byla poznamenána nějakými ruchy, které jsou naneštěstí naprosto neposlouchatelné. Á, právě se mi dostáhli Asian Dub Foundation a druhý upload Volty, tak snad to bude lepší ;). No a jelikož jsem se prospal odpoledne a jsem takový noční tvor, jdu se podívat na tu fyziku. Nevidím v tom žádný problém, obzvláště pokud byla škrtnuta otázka jako je ráz těles. Pokud dokáže Kozmík škrtnout tohle, pak já se dokážu naučit fyziku :).
AKTUALIZOVÁNO: Tak ruchy nemám, zato nesedí délka skladeb :/...
Thursday, 6 September 2007
Vzestup Druhé Říše, nástup totality
V minulých dílech se stalo:
Tvrdý, aktivní tajný odbojář, je kolaboranty udán. Führerin, vědoma si svého neohroženého postavení, Tvrdého propouští. Na scénu přichází Dohnal, karikatura chlapa, od kterého se očekává skákání, jak Polachová píská.
No dobře, jsem trochu zaslepený. Odsuzuji někoho, koho neznám či o kterém mám zkreslené informace. Můj pohled také určitě ovlivňuje ať už záměrné, nebo neuvědomělé srovnávání s Filipem. Ovšem přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tohle asi nebude to pravé ořechové...
Mgr. Dohnala zatím prozradila první hodina. Na mě tedy tím nejlepším dojmem nezapůsobil. A to ne proto, že mluví o oktávu výš než normální člověk, ani proto, že po nás chce 4 sešity, i když pravda, je to ujetina. Slovník škrtneme, ten jsem nevedl ani u Líškové. Testový má u sebe. Zbývají dva... Bojím se však toho, aby to nebyl jen nějaký podělaný učitýlek, kterého si Polachová dovedla, protože bude poslušný, jak ona bude chtít. Učitýlek ze školy obrazně "pod námi", co se upne na učebnici, podělaný časopis a veškerá invence bude tak maximálně v tom, kolik křížoveček si božínku nachystáme. Učitýlek vidící před sebou počet lekcí a za vzrušení a lehké erekce bude vychutnávat striktní dodělání učebnice.
Toho se bojím.
Lehké zamyšlení o tom, že pí Polachová našla zkratku do sraček, do kterých jsme se odebírali i za minulého vedení, mi evokovala nástěnka dole u hlavního vchodu, přesněji řečeno to, co na ní stálo. U téhle nástěnky jsem se zastavil poprvé, zahleděl jsem se tedy na profily nových pedagogů a nemile mě překvapila jedna věc: jeden pochází ze základky v Chropyni a druhý s podnikatelky, pokud se nemýlím. Ovládá mě nepříjemný pocit, kdože to k nám na školu postupně přichází. Není správné odsuzovat bez poznání, ale zkušenost a praxe tuto volbu zpřístupňují. Dle mého učitelé ze základek nejsou tou nejlepší volbou...což není jiná možnost?
Váš názor se může lišit a bude lišit. Pokud uznám za vhodné, můžu váš komentář vymazat. Nebude to v případě, kdy se mnou nebudete souhlasit, ale v případě argumentace ad hominem a jiné podobné, chybná argumentace apod. Záleží to na mně...
Tvrdý, aktivní tajný odbojář, je kolaboranty udán. Führerin, vědoma si svého neohroženého postavení, Tvrdého propouští. Na scénu přichází Dohnal, karikatura chlapa, od kterého se očekává skákání, jak Polachová píská.
No dobře, jsem trochu zaslepený. Odsuzuji někoho, koho neznám či o kterém mám zkreslené informace. Můj pohled také určitě ovlivňuje ať už záměrné, nebo neuvědomělé srovnávání s Filipem. Ovšem přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tohle asi nebude to pravé ořechové...
Mgr. Dohnala zatím prozradila první hodina. Na mě tedy tím nejlepším dojmem nezapůsobil. A to ne proto, že mluví o oktávu výš než normální člověk, ani proto, že po nás chce 4 sešity, i když pravda, je to ujetina. Slovník škrtneme, ten jsem nevedl ani u Líškové. Testový má u sebe. Zbývají dva... Bojím se však toho, aby to nebyl jen nějaký podělaný učitýlek, kterého si Polachová dovedla, protože bude poslušný, jak ona bude chtít. Učitýlek ze školy obrazně "pod námi", co se upne na učebnici, podělaný časopis a veškerá invence bude tak maximálně v tom, kolik křížoveček si božínku nachystáme. Učitýlek vidící před sebou počet lekcí a za vzrušení a lehké erekce bude vychutnávat striktní dodělání učebnice.
Toho se bojím.
Lehké zamyšlení o tom, že pí Polachová našla zkratku do sraček, do kterých jsme se odebírali i za minulého vedení, mi evokovala nástěnka dole u hlavního vchodu, přesněji řečeno to, co na ní stálo. U téhle nástěnky jsem se zastavil poprvé, zahleděl jsem se tedy na profily nových pedagogů a nemile mě překvapila jedna věc: jeden pochází ze základky v Chropyni a druhý s podnikatelky, pokud se nemýlím. Ovládá mě nepříjemný pocit, kdože to k nám na školu postupně přichází. Není správné odsuzovat bez poznání, ale zkušenost a praxe tuto volbu zpřístupňují. Dle mého učitelé ze základek nejsou tou nejlepší volbou...což není jiná možnost?
Váš názor se může lišit a bude lišit. Pokud uznám za vhodné, můžu váš komentář vymazat. Nebude to v případě, kdy se mnou nebudete souhlasit, ale v případě argumentace ad hominem a jiné podobné, chybná argumentace apod. Záleží to na mně...
Thursday, 16 August 2007
Česká hudba je na ho...?
Nevím proč, ale zabředl jsem do diskuse na Megablogu. A musel jsem se divit. V Česku není žádná hudba, všechno je hnus atd. No a podíval jsem se na můj last.fm. Zjistil jsem, že poslouchám nějak moc českou hudbu. No a proč ne?
Jako druhý nejposlouchanější je Nohavica, což je absolutní klasika a ať se ostatní třeba pominou. Tak. Tři sestry jsou druhé, a můj názor? Možná tenhle styl někdo nemusí, ale já poslouchám takřka všechno a i tohle má občas své místo. Kryl, tak to je kapitola sama o sobě, na tohle musí mít člověk fakt náladu, obzvlášť já, preferující melodii, vzhledem k tomu, že u Kryla je důežitý text. Ne že by neměl dobré melodie, má, a někdy hodně dobré, chytlavé, ale Kryl byl víc poetik než hudebník.
Pátá je Lucie, moc dorá skupina to byla. Hodně dobré melodie, texty (Zkamenělý dítě je šílené a skvělé), no tohle můžu. Desátý Landa, zvlášť jeho první alba jsou drsná, ale i ty nové mají své místo. Mimochodem, jaká je Touha? Ještě jsem ji neslyšel...
Tento týden mě dostali, a tím myslím totálně, Ebeni. Skvělé melodie, skvělé texty, harmonie, bomba... Kabáti jsou na tom podobně jako Sestry, na ty musí mít člověk náladu, a upřímně, slyšel jsem je naposledy před dvěma měsíci...
Další bych vyzdvihl Lenku Dusilovou, nádherný hlas. No a další jsou Buty, J.A.R. , Elektrick Mann (ovšem jejich nová deska je příšerná), Plíhal...
No myslím, že u mě má hudba z našich luhů a hájů rozhodně místo. A téměř jakýkoliv žánr, od village metalistů Kabátů až po Kryla.
Jako druhý nejposlouchanější je Nohavica, což je absolutní klasika a ať se ostatní třeba pominou. Tak. Tři sestry jsou druhé, a můj názor? Možná tenhle styl někdo nemusí, ale já poslouchám takřka všechno a i tohle má občas své místo. Kryl, tak to je kapitola sama o sobě, na tohle musí mít člověk fakt náladu, obzvlášť já, preferující melodii, vzhledem k tomu, že u Kryla je důežitý text. Ne že by neměl dobré melodie, má, a někdy hodně dobré, chytlavé, ale Kryl byl víc poetik než hudebník.
Pátá je Lucie, moc dorá skupina to byla. Hodně dobré melodie, texty (Zkamenělý dítě je šílené a skvělé), no tohle můžu. Desátý Landa, zvlášť jeho první alba jsou drsná, ale i ty nové mají své místo. Mimochodem, jaká je Touha? Ještě jsem ji neslyšel...
Tento týden mě dostali, a tím myslím totálně, Ebeni. Skvělé melodie, skvělé texty, harmonie, bomba... Kabáti jsou na tom podobně jako Sestry, na ty musí mít člověk náladu, a upřímně, slyšel jsem je naposledy před dvěma měsíci...
Další bych vyzdvihl Lenku Dusilovou, nádherný hlas. No a další jsou Buty, J.A.R. , Elektrick Mann (ovšem jejich nová deska je příšerná), Plíhal...
No myslím, že u mě má hudba z našich luhů a hájů rozhodně místo. A téměř jakýkoliv žánr, od village metalistů Kabátů až po Kryla.
Sunday, 5 August 2007
No páni...
Narazil jsem na soutěž "Kyselá žába", což je ocenění za nejvíce sexistický výrok. Nu což, říkal jsem si, někdy se tak děje, ať si toho lidi víc všímají. Klikl jsem na odkaz a začal číst. Po chvilce i kroutit hlavou, nevěřícně zírat a říkat si, že nápad je to sice dobrý, nicméně paní koordinátorka a manažerka v realizaci projektu pokulhávají. Pokud chtěly dělat něco, kde tak velmi záleží na hodnocení cizích slov, mohly aspoň najmout či oslovit někoho, kdo to buď vystudoval, nebo si nebude cizí slova vykládat jinak.
Na Kyselou žábu se nominoval nějaký Gipsy, a to za výrok:
Od ženských chci v první řadě respekt, klid a psychický zázemí. Nesmí mě stresovat, unavovat, nesmí se hádat. Musí pochopit, že jsem dominantní. Holka musí být podřízená mně, ale není služka- musí to brát jako svým způsobem čest. Být zdvořilá, slušná, pokorná.
Asi jsem něco nepochopil, ale kde je tu nějaká diskriminace? Já tu vidím jen vymezení požadavků, kterých chce autor docílit k selekci na jemu nejvhodnější partnerku. To, že je autor tak trošku debil, je věc druhá...
Nominován byl také Petr Uhl:
Syndrom zavrženého rodiče se tomu říká, když jeden rodič popouzí dítě proti rodiči druhému. Častěji popouzejí matky než otcové a některé feministky tomu tleskají.
Komentář Kyselé žáby: Důrazně se ohrazuji proti tomuto výroku! Pan Uhl neuvádí konkrétní „tleskající feministku“ a mluví obecně o feminismu, přestože právě feminismus proti vylučování otců z rodinného života bojuje. Připojuje se tak k řadám rýpalů, kteří feminismu přičítají takřka všechno zlo světa bez udání skutečných argumentů...
Pan Uhl neuvádí konkrétní feministku, ale taktéž nemluví obecně, nebo jsem něco nepochopil, když, pokud uvádí slovo "některé", omezuje tento okruh na právě ty feministky, které tuto činnost provádějí? A jaeště bych komentoval komentář: Feminismus sice může ve své podstatě provádět výše uvedené, některé feministky však můžou výše uvedené ignorovat či nepochopit.
A tohle už vůbec nechápu. Nominace pro Cyrila Höschla:
Na otázku Martina Komárka: „Je nevěra odsouzeníhodná a proč?“ Höschl uvedl: „Hraboš polní, resp. prérijní Microtus chrogamaster, je monogamní a často věrný po celý život. Jeho téměř nerozpoznatelný dvojník, hraboš horský, Microtus montanus, polygamní záletník. Liší se od sebe distribucí oxytocinových a vasoprosinových receptorů v mozku, což se děje jak pod genetickou kontrolou tak zřejmě i v důsledku zážitků v raném dětství. Podobně je to i u lidí. Já to neodsuzuji, já to studuji.“
Komentář Kyselé žáby: Cyril Höschl, je-li tázán na otázky spojené s mravností, opakovaně odpovídá za použití příkladů ze života zvířat. Tato vyjádření vždy říkají následující: je-li to tak u zvířat, musí to tak být i u lidí, to je přece přirozené. Zcela je ignorováno, že lidé na rozdíl od zvířat používají velmi rozvinutý jazyk, v němž se tvoří kultura, která je pro chování lidí zásadnější než jejich biologie. Je-li všechno dáno naší genetickou výbavou – tedy: je-li vše zcela mimo naši vůli, zbývá nám nějaký prostor pro svobodné jednání, pro možnost volby? Redukujeme-li člověka na zvíře, které nedokáže mít samo sebe pod vlastní kontrolou, vyvazujeme ho z odpovědnosti a zároveň ho obíráme o svobodu.
Tak za 1. Já tam nevidím nic o tom, že by tomu tak muselo být i u lidí (dobře, asi jsem slepý). 2. To, že je ignorována kultura, je zcela záměrné. 3. Nevím, nakolik si je komentátorka jista tím, že kultura je zásadnější než biologie...nevím, jak to mu je, ale jsem skeptický. Například věc jako konzervatismus, jistě ovlivněné jen kulturou, ne? Ze 43 % je geneticky dán. Za 4. Nikde není psáno, že je VŠECHNO dáno genetikou. Alespoň já to nenašel. Srovnání se zvířaty je tu bráno z biologického hlediska, protože je více uchopitelné než pomyslná odpovědnost, kultura a podobně. Z hlediska přírody je to jasné: samec se snaží oplodnit co nejvíc vajíček a samice se snaží vyhledat nejlepšího partnera. Podobné to je u lidí. Tak to vidím já. Zato nikde jsem nenašel vzorec lásky, zapsanou reakci působení zamilovanosti na organismus...
Nechce se mi dál psát, ale určitě se mrkněte... V některých článcích či citátech cítím lehký sexismus vůči mužům. V podstatě říkají jedno: Můžeme rodit děti, vy ne, tak vám to aspoň pěkně osolíme.
Na Kyselou žábu se nominoval nějaký Gipsy, a to za výrok:
Od ženských chci v první řadě respekt, klid a psychický zázemí. Nesmí mě stresovat, unavovat, nesmí se hádat. Musí pochopit, že jsem dominantní. Holka musí být podřízená mně, ale není služka- musí to brát jako svým způsobem čest. Být zdvořilá, slušná, pokorná.
Asi jsem něco nepochopil, ale kde je tu nějaká diskriminace? Já tu vidím jen vymezení požadavků, kterých chce autor docílit k selekci na jemu nejvhodnější partnerku. To, že je autor tak trošku debil, je věc druhá...
Nominován byl také Petr Uhl:
Syndrom zavrženého rodiče se tomu říká, když jeden rodič popouzí dítě proti rodiči druhému. Častěji popouzejí matky než otcové a některé feministky tomu tleskají.
Komentář Kyselé žáby: Důrazně se ohrazuji proti tomuto výroku! Pan Uhl neuvádí konkrétní „tleskající feministku“ a mluví obecně o feminismu, přestože právě feminismus proti vylučování otců z rodinného života bojuje. Připojuje se tak k řadám rýpalů, kteří feminismu přičítají takřka všechno zlo světa bez udání skutečných argumentů...
Pan Uhl neuvádí konkrétní feministku, ale taktéž nemluví obecně, nebo jsem něco nepochopil, když, pokud uvádí slovo "některé", omezuje tento okruh na právě ty feministky, které tuto činnost provádějí? A jaeště bych komentoval komentář: Feminismus sice může ve své podstatě provádět výše uvedené, některé feministky však můžou výše uvedené ignorovat či nepochopit.
A tohle už vůbec nechápu. Nominace pro Cyrila Höschla:
Na otázku Martina Komárka: „Je nevěra odsouzeníhodná a proč?“ Höschl uvedl: „Hraboš polní, resp. prérijní Microtus chrogamaster, je monogamní a často věrný po celý život. Jeho téměř nerozpoznatelný dvojník, hraboš horský, Microtus montanus, polygamní záletník. Liší se od sebe distribucí oxytocinových a vasoprosinových receptorů v mozku, což se děje jak pod genetickou kontrolou tak zřejmě i v důsledku zážitků v raném dětství. Podobně je to i u lidí. Já to neodsuzuji, já to studuji.“
Komentář Kyselé žáby: Cyril Höschl, je-li tázán na otázky spojené s mravností, opakovaně odpovídá za použití příkladů ze života zvířat. Tato vyjádření vždy říkají následující: je-li to tak u zvířat, musí to tak být i u lidí, to je přece přirozené. Zcela je ignorováno, že lidé na rozdíl od zvířat používají velmi rozvinutý jazyk, v němž se tvoří kultura, která je pro chování lidí zásadnější než jejich biologie. Je-li všechno dáno naší genetickou výbavou – tedy: je-li vše zcela mimo naši vůli, zbývá nám nějaký prostor pro svobodné jednání, pro možnost volby? Redukujeme-li člověka na zvíře, které nedokáže mít samo sebe pod vlastní kontrolou, vyvazujeme ho z odpovědnosti a zároveň ho obíráme o svobodu.
Tak za 1. Já tam nevidím nic o tom, že by tomu tak muselo být i u lidí (dobře, asi jsem slepý). 2. To, že je ignorována kultura, je zcela záměrné. 3. Nevím, nakolik si je komentátorka jista tím, že kultura je zásadnější než biologie...nevím, jak to mu je, ale jsem skeptický. Například věc jako konzervatismus, jistě ovlivněné jen kulturou, ne? Ze 43 % je geneticky dán. Za 4. Nikde není psáno, že je VŠECHNO dáno genetikou. Alespoň já to nenašel. Srovnání se zvířaty je tu bráno z biologického hlediska, protože je více uchopitelné než pomyslná odpovědnost, kultura a podobně. Z hlediska přírody je to jasné: samec se snaží oplodnit co nejvíc vajíček a samice se snaží vyhledat nejlepšího partnera. Podobné to je u lidí. Tak to vidím já. Zato nikde jsem nenašel vzorec lásky, zapsanou reakci působení zamilovanosti na organismus...
Nechce se mi dál psát, ale určitě se mrkněte... V některých článcích či citátech cítím lehký sexismus vůči mužům. V podstatě říkají jedno: Můžeme rodit děti, vy ne, tak vám to aspoň pěkně osolíme.
Tuesday, 31 July 2007
Zas jeden článek
Trochu nám to tu upadá, co, děti. Ale proč psát, když není co. Komentovat neumím, a nalejme si čistého vína - dyť to vůbec nikoho nezajímá, co já píšu! No ale když už jsem si to tu založil...
Takže očekávejte tu jednu povídku. Možná zítra, možná za týden, uvidím, kdy ji dopíšu.
A jinak nevím co bych měl psát...
Jo. Zjistil jsem, že opravdu nemůžu poslouchat hudbu u počítače. Nezvládnu dvě věci naráz. Buď jen poslouchám, a pak nic nedělám, nebo jen dělám, a vůbec neposlouchám. Někdy se může zdát, že dělám obojí, ale to jen přeskakuji od poslouchání k dělání a zpět k poslouchání a zas k dělání až mi z toho hrabe, nebo dělám a z hudby nic nemám. Těším se, až dojde mp3ka, kterou koupil bratříček spolu s notebookem (stejně mu závidím...přeci jen, mám proč), abych si mohl hudbu vychutnat i mimo počítač...sice ne třeba Šostakoviče ve flacu, ale co. Lehnout si, jen poslouchat...mmmm....
Takže očekávejte tu jednu povídku. Možná zítra, možná za týden, uvidím, kdy ji dopíšu.
A jinak nevím co bych měl psát...
Jo. Zjistil jsem, že opravdu nemůžu poslouchat hudbu u počítače. Nezvládnu dvě věci naráz. Buď jen poslouchám, a pak nic nedělám, nebo jen dělám, a vůbec neposlouchám. Někdy se může zdát, že dělám obojí, ale to jen přeskakuji od poslouchání k dělání a zpět k poslouchání a zas k dělání až mi z toho hrabe, nebo dělám a z hudby nic nemám. Těším se, až dojde mp3ka, kterou koupil bratříček spolu s notebookem (stejně mu závidím...přeci jen, mám proč), abych si mohl hudbu vychutnat i mimo počítač...sice ne třeba Šostakoviče ve flacu, ale co. Lehnout si, jen poslouchat...mmmm....
Sunday, 22 July 2007
Team America
Geniální film. Právě jsem se na něj dodíval a nezměnil názor na tohle dílo. Tak fantasticky parodický a komický film snad není. A jelikož tohle není recenze, tak tady nebudu hodnotit na půl stránky. Jen doporučím.
Saturday, 21 July 2007
Wednesday, 18 July 2007
Jednou takhle večer
Nebo spíš ještě odpoledne. Nebo už byl opravdu večer? Teď nevím. Píšu smsku. Chci se prostě dovědět, co se děje. Pak mi najednou cvakne v hlavě, přečtu si tu smsku ještě jednou. Uvědomuju si to. Jsem nesnesitelný. Otravný. Vtíravý. Umíněný. Hnusím se sobě samému.
Za půl hodinky se "zpovídám" a je mi dobře.
Za půl hodinky se "zpovídám" a je mi dobře.
Tuesday, 17 July 2007
Co sa stalo nové
...v tej brezovskej hore, zabilo vojáčka drevo javorové. Ale prdlajs. To je akorát písnička od Čechomorů, které jsem si zase oblíbil. Předpokládám, že to postupně opět zdegeneruje na absolutní směsku interpretů, tak jako loni. Ono po táboře mám ještě v hlavě tu kytaru a písničky s ní zpívané, ale u poloviny nevím, kdo je zpívá, pak taky některé nemůžu sehnat a nepomáhá tomu ani to, že stahuju téměř výhradně alba, tudíž se málokdy stane, že bych si stáhl album kvůli jedné písničce. Takže za měsíc se to do dostane do fáze absolutní, potažmo poloabsolutní nevyhraněnosti stylů. Jo a taky nevím, co poslouchat dřív, jsem nějaký přecitlivělý (kytary jsou moc kytarové, Kryl je moc sofistikovaný...eh).
Jak už jsem zmínil, byl jsem na táboře. Bylo to tam jako vždy úžasné, absolutně jsem si užil to tahání dřeva na ramenou, děti dle mého ušly (samozřejmě, někdy to bylo k nesnesení, ale co se dá dělat...), škoda že nějaký smrad tam navrchu na nás furt lil vodu ten druhý týden.
Včera se mi zdálo o tom, že jsem odsouzený na smrt. Podrobnosti si moc nepamatuju, teda už vůbec, nevím, jak jsem měl být utracen, vím ale, že jsem se bál. Děsivě bál...
S tím je spojeno, že se má kamarádka, která byla mimochodem se mnou na táboře, o ten sen začalka nějak zajímat. Začal jsem se bát ještě víc... :) Strašně se v tom babrala, dívala se do snáře s odůvodněním, že to o člověku hodně prozradí. Nechal jsem ji ve sladké naivitě :)
No a pokud se začala zajímat, musí to mít i protiváhu, takže jedna slečna (a když tak pěkně skáču od tématu k tématu, tak jedna drobnost - začal jsem hojně používat toto oslovení...od Valči, které je sedm, po Katku, které je 24 :) se mnou nechce naopak mít nic společného. Trošku se mi na ni pokřivil pohled, jelikož neřekla (nenapsala) slůvko zdůvodnění a je i takový srabík, aby mi to neřekla naplno. Škoda...myslel jsem, že je v Tobě něco víc... Ale co už. Jen mě znepokojuje jedna věc...ale tu si nechám pro sebe.
Mám novou matraci na posteli, křeslo k počítači, brácha koupil nové bedničky (moc pěkné), koupil si kartu (gigovku), sluchátka...
Jak už jsem zmínil, byl jsem na táboře. Bylo to tam jako vždy úžasné, absolutně jsem si užil to tahání dřeva na ramenou, děti dle mého ušly (samozřejmě, někdy to bylo k nesnesení, ale co se dá dělat...), škoda že nějaký smrad tam navrchu na nás furt lil vodu ten druhý týden.
Včera se mi zdálo o tom, že jsem odsouzený na smrt. Podrobnosti si moc nepamatuju, teda už vůbec, nevím, jak jsem měl být utracen, vím ale, že jsem se bál. Děsivě bál...
S tím je spojeno, že se má kamarádka, která byla mimochodem se mnou na táboře, o ten sen začalka nějak zajímat. Začal jsem se bát ještě víc... :) Strašně se v tom babrala, dívala se do snáře s odůvodněním, že to o člověku hodně prozradí. Nechal jsem ji ve sladké naivitě :)
No a pokud se začala zajímat, musí to mít i protiváhu, takže jedna slečna (a když tak pěkně skáču od tématu k tématu, tak jedna drobnost - začal jsem hojně používat toto oslovení...od Valči, které je sedm, po Katku, které je 24 :) se mnou nechce naopak mít nic společného. Trošku se mi na ni pokřivil pohled, jelikož neřekla (nenapsala) slůvko zdůvodnění a je i takový srabík, aby mi to neřekla naplno. Škoda...myslel jsem, že je v Tobě něco víc... Ale co už. Jen mě znepokojuje jedna věc...ale tu si nechám pro sebe.
Mám novou matraci na posteli, křeslo k počítači, brácha koupil nové bedničky (moc pěkné), koupil si kartu (gigovku), sluchátka...
Friday, 29 June 2007
Pauza
Takže až do patnáctého tu noc nového nečekejte, jedu na tábor. Nebudu tudíž na netu ba ani na mobilu (leda haluzou, když najdu signál). Tož tak no. A teď si jdu dobalovat.
Tuesday, 26 June 2007
Současné srdcovky
Mluvím o písničkách či skladbách, které mě v době blízké současnosti chytly. Dlouho jsem chtěl tenhle článek napsat, obzvláště silné nutkání bylo ve chvíli, kdy jsem si popáté za sebou pouštěl nějakou skladbu. No, dostal jsem se k tomu až teď. Doufám tedy, že si postupně vzpomenu na všechny, o kterých platí to v nadpisu. Tak tedy:
Vannesa Mae: Bach Street Prelude - úžasná skladba v současné době mnou poslouchaná klidně desetkrát za den. Nemám ji bohužel v nějakém "normálním" provedení, od Vannesy je to trochu...remixované?
Antonio Vivaldi: Čtyři roční období, Léto, III. Presto - další opravdu skvělá. Mám klasiku i verzi od Vannesy Mae (Pokud nevíte, tak je to Storm). Musím říct, že klasika je lepší...pro mé ucho.
Šostakovič Dmitrij - Klavírní trio č. 2 - II. Alegro con brio - trošku dlouhodobější záležitost. Ta směska zvuků, někdy naprosto nemelodických, se mi prostě líbí.
U2 - ? - tahle irská partička je vyloženě hitem posledních dnů. V minulých měsících lehce přehlížená, teď celkem dost poslouchaná a rozhodnout, co se líbí nejvíc, je těžké. Jen u této a ještě pár kapel se mi líbí i hity, nepřijdou mi až trapně oposlouchané (možná to bude tím, že nepouštím rádio).
System of a Down - ? - To je trošku dlouhodobější, ale taky je tam víc písniček.
Beatles - All My Loving - nebo bigbítoví Beatles obecně. Rozpoutala to taková pěkná vzpomínka před asi půlměsícem.
Lucie - Vyčůrat, pomodlit, spát - tahle šílenost vystřídala jinou, a to Čto ty menja govoríš? Proč? Proč ne? :)
Možná to tu budu průběžně aktualizovat.
P.S. Možná jsem vás neupozornil, ale na první místo stavím melodii - jak to lahodí mému uchu. Potom bych dal asi rytmus, naopak dokážu žít s klidem, aniž bych věděl text nějaké písničky. Takže asi tak no...
Vannesa Mae: Bach Street Prelude - úžasná skladba v současné době mnou poslouchaná klidně desetkrát za den. Nemám ji bohužel v nějakém "normálním" provedení, od Vannesy je to trochu...remixované?
Antonio Vivaldi: Čtyři roční období, Léto, III. Presto - další opravdu skvělá. Mám klasiku i verzi od Vannesy Mae (Pokud nevíte, tak je to Storm). Musím říct, že klasika je lepší...pro mé ucho.
Šostakovič Dmitrij - Klavírní trio č. 2 - II. Alegro con brio - trošku dlouhodobější záležitost. Ta směska zvuků, někdy naprosto nemelodických, se mi prostě líbí.
U2 - ? - tahle irská partička je vyloženě hitem posledních dnů. V minulých měsících lehce přehlížená, teď celkem dost poslouchaná a rozhodnout, co se líbí nejvíc, je těžké. Jen u této a ještě pár kapel se mi líbí i hity, nepřijdou mi až trapně oposlouchané (možná to bude tím, že nepouštím rádio).
System of a Down - ? - To je trošku dlouhodobější, ale taky je tam víc písniček.
Beatles - All My Loving - nebo bigbítoví Beatles obecně. Rozpoutala to taková pěkná vzpomínka před asi půlměsícem.
Lucie - Vyčůrat, pomodlit, spát - tahle šílenost vystřídala jinou, a to Čto ty menja govoríš? Proč? Proč ne? :)
Možná to tu budu průběžně aktualizovat.
P.S. Možná jsem vás neupozornil, ale na první místo stavím melodii - jak to lahodí mému uchu. Potom bych dal asi rytmus, naopak dokážu žít s klidem, aniž bych věděl text nějaké písničky. Takže asi tak no...
Sunday, 24 June 2007
Friday, 22 June 2007
Co to se mnou je?
No, tak konečně jsem začal číst. Opět. Což je dobrá zpráva, posledních pár měsíců jsem skoro nečetl (knížky) a je to třeba. Ve čtvrtek jsem zašel do knihovny a sáhl po dříve mnou velmi čteném (i ctěném) autorovi z Maine, kde se taky odehrává valná většina jeho hororových scén. Jo, je to king, ten King. No ale...pučil jsem si soubor povídek a...nic. Dříve jsem úplně cítil tu atmosféru a to prostředí na mne vrhalo záři, která se dá jen těžko popsat. Jak vzpomínám na to, když jsem četl Řbitov zvířátek. Ta atmosféra přímo sálala, uhranulo mi to. A teď vůbec. Škoda. Ještě se nevzdávám naděje, že to přijde, že to zaťuká na přebal knihy a nesměle vkročí dovnitř, i když...ono to v té knížce asi je, jen to nedokážu vytáhnout. Takže by se to mělo protáhnout kolem mého bubínku a třmínku a kovadlinky rovnou do hlavy. To bude účinnější. A když by se tam soukalo tohle, mohle by to vzít s sebou i nějaké vědění.
Už se nám to blíží
Tábor. Přípravy v plném proudu či lehce za zenitem. Za vrcholem taky nálada. No co už.
Po schůzce jsme se s kamarádem bavili o táboře a letech dalších, jak to bude, jak to je. Bavili jsme se o všem možném, reakcí okolí začínaje a tím, že chybí holky, konče. No, v současnosti to vypadá tak, že jsme tři skorovedoucí (kluci) plus dvě externí kamarádky a přítelkyně. Hasičky, takže samy mají hodně práce. Vedoucí nám řekli, že oni to udělali tak, že dotáhli svoje holky, Katku, Ivču... Takže ctitelky mé, zvažte svou volbu...jestli vás nebaví víkendovky či spaní v týpí, rovnou to zabalte :)) .
Po schůzce jsme se s kamarádem bavili o táboře a letech dalších, jak to bude, jak to je. Bavili jsme se o všem možném, reakcí okolí začínaje a tím, že chybí holky, konče. No, v současnosti to vypadá tak, že jsme tři skorovedoucí (kluci) plus dvě externí kamarádky a přítelkyně. Hasičky, takže samy mají hodně práce. Vedoucí nám řekli, že oni to udělali tak, že dotáhli svoje holky, Katku, Ivču... Takže ctitelky mé, zvažte svou volbu...jestli vás nebaví víkendovky či spaní v týpí, rovnou to zabalte :)) .
Thursday, 21 June 2007
Pár slov
No tak nám skončila klasifikace. Deset měsíců naší práce ukončil dnešní den, který si zaslouží být uveden do análů jako naprosto bezvýznamný a samotné anály nechť jsou hozeny k rozcupování lvům. Za týden dostaneme papír, který černě na bílém potvrdí naše úsilí, u mnohých pěstované po celý rok, u jiných pracně hledané v posledních dnech zkoušení. Od toho se také nejspíše bude odvíjet i laskavost těch papírů, u těch pečlivějších se bude vlídně množit jedničkami, onde se bude červenat známkami ne moc nízkými, ale...vždyť to znáte. Taková klasifikace může být pro některé zadostiučinění a pěknou tečkou školního roku, jiný se zapotí, zanadává a dá si nejspíš hlavu v dlaně. Někdy holt nestačí makat týden před koncem. Naopak, někdy je lepší to proběhnout s klidem než se štvát za každou známkou a do mrtě se učit. A nesmím opomenout vytknout laxní přístup, flegmatičnost a nerozhodnost, co se týká známek. Pokud toto splníte, nemusíte být ještě zdaleka úspěšní. Ale člověk nabere zkušenosti poznáním - poznávejte :) .
Prší. No teď už ne, ale před půlhodinou člověk neviděl na krok přez provazce vody masírující vše, co stálo v cestě. Bylo to opravdu drsné, schylovalo se k tomu tak hodinu, byla tma jako v pytli (zavázaném, na mašličku), pak přišla ohromná masa vody, za chvíli se auta brodila, na silnících byla souvislá hladina a člověk se brodil po kotníky sahající vodou. Právě teď je tma, nejdou prý posílat smsky, televize blbne (ještěže mě to netrápí)...
Co říct dál? Inu, dnes jsem spáchal gastronomickou sebevraždu a to v podobě plechovky fazolí, kterou jsem, naprosto hladový, nepohrdl a snědl ji. Nebyly nikterak špatné, ale upravit by neškodily.
Zjistil jsem, že s tím nasíráním to nebude tak horké. Těch spoustu lidí, co štvu, jsem omezil na pana Tomáše a na ještě pár lidí, ale nikterak znepokojující a nadměrně zvýšený počet. Ano, Tomáš se rozhodl, že se nechá titulovat jako monarchu (plurál majesticus), proto také JE seru, a ne jej :)
No a to by pro dnešek stačilo. Ještě toho musím hodně zvládnout, ale asi to odložím...
Prší. No teď už ne, ale před půlhodinou člověk neviděl na krok přez provazce vody masírující vše, co stálo v cestě. Bylo to opravdu drsné, schylovalo se k tomu tak hodinu, byla tma jako v pytli (zavázaném, na mašličku), pak přišla ohromná masa vody, za chvíli se auta brodila, na silnících byla souvislá hladina a člověk se brodil po kotníky sahající vodou. Právě teď je tma, nejdou prý posílat smsky, televize blbne (ještěže mě to netrápí)...
Co říct dál? Inu, dnes jsem spáchal gastronomickou sebevraždu a to v podobě plechovky fazolí, kterou jsem, naprosto hladový, nepohrdl a snědl ji. Nebyly nikterak špatné, ale upravit by neškodily.
Zjistil jsem, že s tím nasíráním to nebude tak horké. Těch spoustu lidí, co štvu, jsem omezil na pana Tomáše a na ještě pár lidí, ale nikterak znepokojující a nadměrně zvýšený počet. Ano, Tomáš se rozhodl, že se nechá titulovat jako monarchu (plurál majesticus), proto také JE seru, a ne jej :)
No a to by pro dnešek stačilo. Ještě toho musím hodně zvládnout, ale asi to odložím...
Wednesday, 20 June 2007
Irituju
Tak prý štvu okolí. Ono taková nepřizpůsobivost je hrozná věc. Lidi vás pak nemají rádi a tak, no. A to se teď děje mně.
Začalo to výletem, a pak to jelo. Postupně začali odpadat jednotliví člověci (jak divné je "jednotliví lidé"...), no a teď mě nemusí hodně lidí. Prý proto, jak se chovám, co říkám, a tak. Holt asi nejsem ten...jo...jak mu říkali...Mirek Dušín. No tak ten asi nejsem. Nebo jiný kladný hrdina...
Zajímavé je, že lidé, kteří by mě chtěli přetvářet, mají sami celkem markantní chyby. Ale což, nikdo není dokonalý. Zajímavé také je, že jsem také vždycky ten špatný.
Pro méně chápavé - já nepopírám, že dělám chyby. Chápete? Kdo ne, jděte prosím jinam a už se tady neukazujte. Děkuji. Já neříkám, že jsem dokonalý či co. Vůbec ne. Ale zdá se mi, že se mi odpouští mnohem hůře (pokud vůbec). Tohle není fňukání, jen takové přemýšlení. A zatímco mi někdo beze slova zdůvodnění napíše, ať ho nechám být, je pořád chyba ve mně. Za každých okolností. A víte co? Mně je to jedno!
Já opravdu netuším, proč bych se měl neustále zavděčovat okolí. A už vůbec ne, pokud se okolí ke mně chová tak, jak se chová. Mé chování je odrazem vnějších jevů, takže když se okolí chová tak, jak se chová, já nebudu milý. Nemám důvod. Pokud chcete dokonalého člověka, víte, za kým máte jít. OK?
P.S. Vy mě taky!
P.P.S. Tohle mi vypadlo z generátoru:
Jeho poslání v tomto životě :
Vaším posláním je vypěstovat v sobě dobrý vztah k okolí a snažit se pochopit ostatní lidi. Také pomáhat každému, kdo je smutný nebo koho potkalo neštěstí. Vtipné, co?
Začalo to výletem, a pak to jelo. Postupně začali odpadat jednotliví člověci (jak divné je "jednotliví lidé"...), no a teď mě nemusí hodně lidí. Prý proto, jak se chovám, co říkám, a tak. Holt asi nejsem ten...jo...jak mu říkali...Mirek Dušín. No tak ten asi nejsem. Nebo jiný kladný hrdina...
Zajímavé je, že lidé, kteří by mě chtěli přetvářet, mají sami celkem markantní chyby. Ale což, nikdo není dokonalý. Zajímavé také je, že jsem také vždycky ten špatný.
Pro méně chápavé - já nepopírám, že dělám chyby. Chápete? Kdo ne, jděte prosím jinam a už se tady neukazujte. Děkuji. Já neříkám, že jsem dokonalý či co. Vůbec ne. Ale zdá se mi, že se mi odpouští mnohem hůře (pokud vůbec). Tohle není fňukání, jen takové přemýšlení. A zatímco mi někdo beze slova zdůvodnění napíše, ať ho nechám být, je pořád chyba ve mně. Za každých okolností. A víte co? Mně je to jedno!
Já opravdu netuším, proč bych se měl neustále zavděčovat okolí. A už vůbec ne, pokud se okolí ke mně chová tak, jak se chová. Mé chování je odrazem vnějších jevů, takže když se okolí chová tak, jak se chová, já nebudu milý. Nemám důvod. Pokud chcete dokonalého člověka, víte, za kým máte jít. OK?
P.S. Vy mě taky!
P.P.S. Tohle mi vypadlo z generátoru:
Jeho poslání v tomto životě :
Vaším posláním je vypěstovat v sobě dobrý vztah k okolí a snažit se pochopit ostatní lidi. Také pomáhat každému, kdo je smutný nebo koho potkalo neštěstí. Vtipné, co?
Monday, 18 June 2007
Saturday, 16 June 2007
Wednesday, 13 June 2007
Matení médiem
Je zvláštní, jak někdo dokáže něco napsat a pak to vzápětí dokonale popřít. Navíc ještě v novinách, byť elektronických. Jako třeba tady. A cože je na tom špatně? Pod komickým nadpisem (nadpis vyvolává komičnost, není komický sám o sobě) vidíme fotku americké vlajky...ale co to? Ano, je pověšená špatně, a to tak dokonale, že není správně ohledně umístění modrého pole s hvězdami ani co do výšky, ani co do strany. Pod fotkou můžeme číst následující slova:
George Bushe v Sofii vítaly desítky takto špatně pověšených vlajek.
Schválně jsem ještě zvýraznil slovo takto. Tím totiž autor říká, že vlajky v Sofii byly pověšeny výše popsaným způsobem.
Vzápětí ale píše:
Vlajky sice nebyly "hlavou dolů", ale mnohdy hvězdy byly tam, kde měly být pruhy, a pruhy tam, kde hvězdy, čili obráceně.
Čímž absolutně popírá platnost první citace. Jednou tak a jednou tak... Když už autor nedokáže najít fotku, která by vyhovovala situaci, mohl si odpustit aspoň slovo takto či mohl napsat něco ve smyslu Ilustrační foto.
George Bushe v Sofii vítaly desítky takto špatně pověšených vlajek.
Schválně jsem ještě zvýraznil slovo takto. Tím totiž autor říká, že vlajky v Sofii byly pověšeny výše popsaným způsobem.
Vzápětí ale píše:
Vlajky sice nebyly "hlavou dolů", ale mnohdy hvězdy byly tam, kde měly být pruhy, a pruhy tam, kde hvězdy, čili obráceně.
Čímž absolutně popírá platnost první citace. Jednou tak a jednou tak... Když už autor nedokáže najít fotku, která by vyhovovala situaci, mohl si odpustit aspoň slovo takto či mohl napsat něco ve smyslu Ilustrační foto.
Tuesday, 12 June 2007
Čeština a zajímavé čtení
Místo toho, abych spal, si pročítám články od Dalibora Behúna o pravidlech pravopisu. Začalo to neškodně, chtěl jsem se podívat na přechodníky (jsouce, jdouce, maje), docela mě to ale pohltilo. Nejsem člověk, který nedělá chyby, takový ani neexistuje, proto se vždycky rád přiučím, zvláště když zjišťuji, že začínám zapomínat. Pakliže se stane, že najdu něco, co bych měl znát, plácnu se do čela, leč nacházím i perličky a zajímavůstky, které slyším či vidím poprvé. Velmi doporučuji. Zvláště, pokud mi mluví z duše.
Sunday, 10 June 2007
Google Rank
Tak jsem se vyšplhal na druhé místo v google ranku. Pokud zadáte Martin Zatloukal, vyjede to profil na megablogu. Pokud Pan filuta či jen filuta, hodí to hned jako druhý odkaz sem. Nemluvě o množství článků, které jsou pod tím.
Příště můžete čekat mé pojednání o chcaní v přírodě.
P.S. Tady taková pěkná bouřka...
Příště můžete čekat mé pojednání o chcaní v přírodě.
P.S. Tady taková pěkná bouřka...
Saturday, 9 June 2007
Třídní výlet a pár slov bez rozmyslu
Tak je po výletě. Tři pěkné dny, jedna pěkná vycházka, 26 skvělých lidí. Co k tomu říct?
Mluvit o tom, co se dělo, je krajně zbytečné. Nikdo jiný než lidi ze třídy tohle stejně nečte :) Ale tak... Čtvrtek, půl sedmé ráno. Probouzím se a uvědomuji si, že jedeme stmelit kolektiv. Cíl určení Vizovice, přesněji Revika, 3 km od zmíněného města. Balím si jako obvykle během půl hodiny, udělám pár nezbytností a vyrážím. Potkávám Toma, přicházíme na nádraží. Vlak přijíždí, motorák z KM má ale zpoždění. Najednou se objevuje hlava Leničky (Maňáskové), děcka, nasedáme tedy a vlak započíná svou jízdu s naší osádkou. V Tlumačově vyhlížíme Moniku, v Otrokovicích vystupujeme a už nás čeká Martinka (Skřivánková). Můžu říct, když není ve škole, je v pohodě :). Vlak, maje za cílovou stanici město s historií pevně spjatou se slivovicí, nám ale ujíždí, naprosto nepochopitelně. Mezistátní vlak čeká na motorák z Kroměříže, ale aby motorák počkal... Nevím, no. Zdá se mi to divné.
Máme tedy hodinu času, mnozí, či spíše řečeno mnohé, si kupují časopisy dle mého a Tomova gusta (zasvěcení ví :)), já fotím první obrázky. Vlak je konečně tu, nasedáme, hodlajíce okupovat značný prostor vagonu. Ve Zlíně-Středu (ve čtvrtek) nás z důvodu výluky čeká přestup na autobus, nastupujeme tedy do drahami vypůjčeného autobusu s barvami spojenými s hromadkou Zlína, kde však už pociťujeme absenci volného prostoru, což se ještě s postupně přistupujícími lidmi zhoršuje. Máme tedy možnost se k sobě přimáčknout pěkně tělo na tělo, no řekněte, povedlo se vám to ve škole? :)
S přibývajícími zastávkami se ale dá stále více a více pohybovat, blíží se už i budova vizovické zastávky, vystupujeme a míříme k hlavnímu vchodu areálu Rudolfova. Pěšinou podél železnice, se snahou některých jednotlivců jít po kolejích bez dementního stylu chůze, přicházíme až před hlavní budovu. Odkládáme batohy, začíná prohlídka. Krátký film navozující místní atmosféru vystřídá prohlídka pálicí aparatury jedenadvacátého století, poté dobové fotky a čichadla (jak jinak jde nazvat cosi, kde je ukryto koření a po zapumpování se můžete fetnout několko druhů tohoto?) a výlet po areálu. Nakonec třídní ukecáváme i na tu degustaci, zlatá slivovice mně osobně chutná a dostáváme i, někdo by řekl baňku, u nás doma se říká štamprli, s logem Jelínka. Po krátké pauze, mnohými vyplněné návštěvou míst, kam i král musí pěšky, kráčíme směr náměstí Vizovic. Tady se třída volně rozprchá do místních hospůdek, já si kupuju aspoň vodu, celé dopoledne totiž pěkně praží slunce. Po opětovném srocení do jednoho velkého stáda se ovečky vydávají směr Revika, areál, který nás má hostit.
Cesta je to pěkná, tříkilometrová, do mírného stoupání, Monikou původně hlášeno jako strašný kopec. Po chvíli už vidíme i chatky, ubytováváme se, zařizujeme nezbytnosti. My kluci jsme kvůli počtu na chatce s učitelkami, mně osobně to plány nekazí, proto můžu místnost s růžovými zárubněmi užívat v pohodlí. Za chvíli jdeme odzkoušet místní sportoviště, volejbalové hřiště se stává naším mnohahodinovým kamarádem i pro den budoucí, minigolfové jamky, některé opravdu běsné, jsou hodny pohlcováním míčků. Přichází ale přeháňka doprovázená hlasitým akustickým projevem i podívanou pro oči, a skutečně prší. Po krátké večeři jdeme opět zrochu potrápit síť, setkáváme se i s Ostravakama, bohužel s konstatováním, že ten volyš pěkně mrvíme. Hraje se až do úplné tmy, poté se, aspoň my, celkem pokojně ukládáme ke spánku.
Další den je ve znamení velké túry. Ale začnu pěkně od začátku. Po, z naší strany klidném, vstávání přichází snídaně v podobě párků, mnou kvitovaných nakonec celkem příznivě. V devět se scházíme venku, vyzbrojeni batůžky a baťohy, abychom vyprášili podrážky. Po krátkém mrknutí do mapy se vydáváme neomylně správným směrem. Už od počátku se naše bezmála třicetičlenná skupina táhne jak smrad, čekáme snad každých pět minut, abychom se netrhli úplně, já stačím pohodlně i fotit. Po zpevněné cestě přichází pěšina bahnitá, stromy blízkými lemovaná. Zde opravdu oceňuji mé nové pohory, které jsem si vzal na prošlap. Oceňuji je také po každé fotce, kdy běžím takřka bahno nebahno dohnat ztrátu, kterou jsem natropil. Ale zpět k cestě, která se mezitím transformovala do podoby typické lesní cesty. Po překonání pole a značném sestupu do údolí, prudkému opravdu vydatně, narážíme na Dolní Lhotu, jak se dozvídáme na zastávce. Zde se také stal incident, který mi Soňa nezapomene, donutil jsem ji totiž, avšak nepřímo, aby se vrátila odhadem 15 metrů. Jak jsme klesali, už podruhé dnes stoupáme, a jak jinak než solidně prudce. Po vyškrábání navrch a krátkém odpočinku se opět vydáváme na cestu. Různými peripetiemi se dostáváme až k luhačovické přehradě, už cítíme, že cíl je blízko, síly ale daleko. Ničím nehnáni se tedy zvolna doploužíme do onoho lázeňského města. Randevouz je ohlášeno na 15:20, zpátky jedeme autobusem, přeci jen, cesta tak snadná nebyla (zvláště pro ty, co měli boty na hovno, hlavně že byli v tom lese in). Jako hejno, mezi které něco dopadlo, se skupinky i jednotlivci rozutíkají na všechny strany, kupuje se jídlo, silnější nátury i ochutnávají místní prameny. Po různých setkáních se nakonec majorita třídy postupně schází na schodech u spořitelny, kde k nelibosti místních blokujeme přístup k této instituci. Po obligátním focení se přesouváme i našimi oříškovými oplatky a novými a jistě úžasnými botami Martinky na zastávku, nastupujeme do autobusu, opět vystupujeme, to už jsme ale tam kde včera, ve Vizovicích. Tam kde leží Vizovice, tam jsme jenom my a slivovice...
Po přesunu se opět setkáváme s chatkami nepravidelného půdorysu, po lehkém zotavení se vydáváme kam? Ano, na volejbal, za chvíli večeře, hovězí guláš, ten ale byl. Rychle chvátáme k síti, poté, co hrajem dva na dva a podobně si regulérně zahrajem proti? Ostravákům. Dnes nám to jde o poznání líp, mně se dokonce neprozřetelně povede mírně urazit jejich učitele, když prohodím, že na síti je výšková převaha...
Po volejbale, fotbale a pinkání si do kruhu nabírají věci rychlý spád. Poté, co dojdu ke slečnám s zjistím, že jsou v povznesené náladě, klopím do sebe vodku jak blb. Začínám se s holkama objímat :) Ale ne, vy čuňata, nic víc. Vyříkám si pár věcí s Weruš i Hankou (a dalšími), vodička leze na mozek... Jdu se osprchovat. Pudem sebezáchovy na sebe pouštím ledově studenou vodu, trošku mě to probírá...a jdu spát.
Ráno se probouzím, ano, opět jsem prý chrápal, jdeme na snídani, balíme. Dozvídám se o zážitcích spojených s předešlou nocí, splácím dluh Dominice. O půl desáté vyrážíme na cestu zpět. A hádejte co. Opět tvoříme štrúdl dlouhý půl kilometru. Za chvíli poznáváme místo, na kterém jsme stanuli ve čtvrtek dopoledne, mnozí nevydrží a kupují si kofoly a nanuky. Nastupujeme do RegioNovy a jedeme směr Otrokovice. Za pobavení nám poslouží dveře, mírně řečeno nefungující. Po projíďce Zádveřicemi, kde zalichotím třídní hláškou, že Zádveřice jsou opravdu pěkná vesnice, se ptám, jestli někdo nemá šroubovák. Hlavně paní u dveří sedívích vypadala dosti nervně, pokaždé, když se dveře otevřely... Kuba, kladný hrdina dne, začíná hledat, předpokládám, že mi ho podá, ale ne, sám se dokonce ujímá iniciativy a špatně utažený zámek dotahuje.
V Otrokovicích vystupujeme, loučí se s námi třídní, trpělivá, odolná, jak jsme si stihli všimnout za posledních pár východů Slunce. Nastupujeme do rychlíku směr Hulín, vystupujeme, já s Tomem se loučíme... a víc nevim.
Na pár slov není chuť ani čas, takže bych to ukončil. Dlouhé je to aj tak dost. Jako poslední bych si dovolil citovat Sváru. Sváru, tu neskutečnou osobnost, která tak dokonale dokázala v pátek večer strhnout nás volejbalisty (amatéry, aspoň co se týče mě) k vrcholným výkonům. Díky, Jirko. A teď ten zmíněný citát.
To je neskutečná houžvička.
Mluvit o tom, co se dělo, je krajně zbytečné. Nikdo jiný než lidi ze třídy tohle stejně nečte :) Ale tak... Čtvrtek, půl sedmé ráno. Probouzím se a uvědomuji si, že jedeme stmelit kolektiv. Cíl určení Vizovice, přesněji Revika, 3 km od zmíněného města. Balím si jako obvykle během půl hodiny, udělám pár nezbytností a vyrážím. Potkávám Toma, přicházíme na nádraží. Vlak přijíždí, motorák z KM má ale zpoždění. Najednou se objevuje hlava Leničky (Maňáskové), děcka, nasedáme tedy a vlak započíná svou jízdu s naší osádkou. V Tlumačově vyhlížíme Moniku, v Otrokovicích vystupujeme a už nás čeká Martinka (Skřivánková). Můžu říct, když není ve škole, je v pohodě :). Vlak, maje za cílovou stanici město s historií pevně spjatou se slivovicí, nám ale ujíždí, naprosto nepochopitelně. Mezistátní vlak čeká na motorák z Kroměříže, ale aby motorák počkal... Nevím, no. Zdá se mi to divné.
Máme tedy hodinu času, mnozí, či spíše řečeno mnohé, si kupují časopisy dle mého a Tomova gusta (zasvěcení ví :)), já fotím první obrázky. Vlak je konečně tu, nasedáme, hodlajíce okupovat značný prostor vagonu. Ve Zlíně-Středu (ve čtvrtek) nás z důvodu výluky čeká přestup na autobus, nastupujeme tedy do drahami vypůjčeného autobusu s barvami spojenými s hromadkou Zlína, kde však už pociťujeme absenci volného prostoru, což se ještě s postupně přistupujícími lidmi zhoršuje. Máme tedy možnost se k sobě přimáčknout pěkně tělo na tělo, no řekněte, povedlo se vám to ve škole? :)
S přibývajícími zastávkami se ale dá stále více a více pohybovat, blíží se už i budova vizovické zastávky, vystupujeme a míříme k hlavnímu vchodu areálu Rudolfova. Pěšinou podél železnice, se snahou některých jednotlivců jít po kolejích bez dementního stylu chůze, přicházíme až před hlavní budovu. Odkládáme batohy, začíná prohlídka. Krátký film navozující místní atmosféru vystřídá prohlídka pálicí aparatury jedenadvacátého století, poté dobové fotky a čichadla (jak jinak jde nazvat cosi, kde je ukryto koření a po zapumpování se můžete fetnout několko druhů tohoto?) a výlet po areálu. Nakonec třídní ukecáváme i na tu degustaci, zlatá slivovice mně osobně chutná a dostáváme i, někdo by řekl baňku, u nás doma se říká štamprli, s logem Jelínka. Po krátké pauze, mnohými vyplněné návštěvou míst, kam i král musí pěšky, kráčíme směr náměstí Vizovic. Tady se třída volně rozprchá do místních hospůdek, já si kupuju aspoň vodu, celé dopoledne totiž pěkně praží slunce. Po opětovném srocení do jednoho velkého stáda se ovečky vydávají směr Revika, areál, který nás má hostit.
Cesta je to pěkná, tříkilometrová, do mírného stoupání, Monikou původně hlášeno jako strašný kopec. Po chvíli už vidíme i chatky, ubytováváme se, zařizujeme nezbytnosti. My kluci jsme kvůli počtu na chatce s učitelkami, mně osobně to plány nekazí, proto můžu místnost s růžovými zárubněmi užívat v pohodlí. Za chvíli jdeme odzkoušet místní sportoviště, volejbalové hřiště se stává naším mnohahodinovým kamarádem i pro den budoucí, minigolfové jamky, některé opravdu běsné, jsou hodny pohlcováním míčků. Přichází ale přeháňka doprovázená hlasitým akustickým projevem i podívanou pro oči, a skutečně prší. Po krátké večeři jdeme opět zrochu potrápit síť, setkáváme se i s Ostravakama, bohužel s konstatováním, že ten volyš pěkně mrvíme. Hraje se až do úplné tmy, poté se, aspoň my, celkem pokojně ukládáme ke spánku.
Další den je ve znamení velké túry. Ale začnu pěkně od začátku. Po, z naší strany klidném, vstávání přichází snídaně v podobě párků, mnou kvitovaných nakonec celkem příznivě. V devět se scházíme venku, vyzbrojeni batůžky a baťohy, abychom vyprášili podrážky. Po krátkém mrknutí do mapy se vydáváme neomylně správným směrem. Už od počátku se naše bezmála třicetičlenná skupina táhne jak smrad, čekáme snad každých pět minut, abychom se netrhli úplně, já stačím pohodlně i fotit. Po zpevněné cestě přichází pěšina bahnitá, stromy blízkými lemovaná. Zde opravdu oceňuji mé nové pohory, které jsem si vzal na prošlap. Oceňuji je také po každé fotce, kdy běžím takřka bahno nebahno dohnat ztrátu, kterou jsem natropil. Ale zpět k cestě, která se mezitím transformovala do podoby typické lesní cesty. Po překonání pole a značném sestupu do údolí, prudkému opravdu vydatně, narážíme na Dolní Lhotu, jak se dozvídáme na zastávce. Zde se také stal incident, který mi Soňa nezapomene, donutil jsem ji totiž, avšak nepřímo, aby se vrátila odhadem 15 metrů. Jak jsme klesali, už podruhé dnes stoupáme, a jak jinak než solidně prudce. Po vyškrábání navrch a krátkém odpočinku se opět vydáváme na cestu. Různými peripetiemi se dostáváme až k luhačovické přehradě, už cítíme, že cíl je blízko, síly ale daleko. Ničím nehnáni se tedy zvolna doploužíme do onoho lázeňského města. Randevouz je ohlášeno na 15:20, zpátky jedeme autobusem, přeci jen, cesta tak snadná nebyla (zvláště pro ty, co měli boty na hovno, hlavně že byli v tom lese in). Jako hejno, mezi které něco dopadlo, se skupinky i jednotlivci rozutíkají na všechny strany, kupuje se jídlo, silnější nátury i ochutnávají místní prameny. Po různých setkáních se nakonec majorita třídy postupně schází na schodech u spořitelny, kde k nelibosti místních blokujeme přístup k této instituci. Po obligátním focení se přesouváme i našimi oříškovými oplatky a novými a jistě úžasnými botami Martinky na zastávku, nastupujeme do autobusu, opět vystupujeme, to už jsme ale tam kde včera, ve Vizovicích. Tam kde leží Vizovice, tam jsme jenom my a slivovice...
Po přesunu se opět setkáváme s chatkami nepravidelného půdorysu, po lehkém zotavení se vydáváme kam? Ano, na volejbal, za chvíli večeře, hovězí guláš, ten ale byl. Rychle chvátáme k síti, poté, co hrajem dva na dva a podobně si regulérně zahrajem proti? Ostravákům. Dnes nám to jde o poznání líp, mně se dokonce neprozřetelně povede mírně urazit jejich učitele, když prohodím, že na síti je výšková převaha...
Po volejbale, fotbale a pinkání si do kruhu nabírají věci rychlý spád. Poté, co dojdu ke slečnám s zjistím, že jsou v povznesené náladě, klopím do sebe vodku jak blb. Začínám se s holkama objímat :) Ale ne, vy čuňata, nic víc. Vyříkám si pár věcí s Weruš i Hankou (a dalšími), vodička leze na mozek... Jdu se osprchovat. Pudem sebezáchovy na sebe pouštím ledově studenou vodu, trošku mě to probírá...a jdu spát.
Ráno se probouzím, ano, opět jsem prý chrápal, jdeme na snídani, balíme. Dozvídám se o zážitcích spojených s předešlou nocí, splácím dluh Dominice. O půl desáté vyrážíme na cestu zpět. A hádejte co. Opět tvoříme štrúdl dlouhý půl kilometru. Za chvíli poznáváme místo, na kterém jsme stanuli ve čtvrtek dopoledne, mnozí nevydrží a kupují si kofoly a nanuky. Nastupujeme do RegioNovy a jedeme směr Otrokovice. Za pobavení nám poslouží dveře, mírně řečeno nefungující. Po projíďce Zádveřicemi, kde zalichotím třídní hláškou, že Zádveřice jsou opravdu pěkná vesnice, se ptám, jestli někdo nemá šroubovák. Hlavně paní u dveří sedívích vypadala dosti nervně, pokaždé, když se dveře otevřely... Kuba, kladný hrdina dne, začíná hledat, předpokládám, že mi ho podá, ale ne, sám se dokonce ujímá iniciativy a špatně utažený zámek dotahuje.
V Otrokovicích vystupujeme, loučí se s námi třídní, trpělivá, odolná, jak jsme si stihli všimnout za posledních pár východů Slunce. Nastupujeme do rychlíku směr Hulín, vystupujeme, já s Tomem se loučíme... a víc nevim.
Na pár slov není chuť ani čas, takže bych to ukončil. Dlouhé je to aj tak dost. Jako poslední bych si dovolil citovat Sváru. Sváru, tu neskutečnou osobnost, která tak dokonale dokázala v pátek večer strhnout nás volejbalisty (amatéry, aspoň co se týče mě) k vrcholným výkonům. Díky, Jirko. A teď ten zmíněný citát.
To je neskutečná houžvička.
Thursday, 7 June 2007
Ötzi vykrvácel!
Ti, kdo ho neznáte, seznamte se. Ötzi, poněkud vetchá postava, má na to už věk. Je mu totiž okolo 5300 let. No uznejte, kdo byste byli v lepším stavu? Nalezen na pomezí Itálie a Rakouska, pokud se nepletu. Vědcům slouží jako unikátní nález z té doby a neustále do něj rýpou.
No a teď zjistili, že vykrvácel. Původní dohady o tom, zda umrzl či podobně, rázně utnul hrot šípu, který podle všeho přeťal tepnu. Dřívější dohady, zda byl pronásledován, se tedy potvrzují. Ten šíp asi neměl v zádech schválně, nebo jo?
No a teď zjistili, že vykrvácel. Původní dohady o tom, zda umrzl či podobně, rázně utnul hrot šípu, který podle všeho přeťal tepnu. Dřívější dohady, zda byl pronásledován, se tedy potvrzují. Ten šíp asi neměl v zádech schválně, nebo jo?
Monday, 4 June 2007
Ocasárna dne
Docela mi zůstal rozum stát u tohohle článku. Celý jinak působí amatérsky, za tohle někdo dostal peníze?!?
Předně nechápu, proč jsou v nadpise ty uvozovky. Jestli chtěl autor vyjádřit subjektivitu, tak to vyjádřil blbě. Když už, tak by bylo dobré dát do uvozovek jen to "největších". Jeden není nic subjektivního, ale je to objektivní počet zadržených a odsouzených.
... zatčen a obviněn z mnoha zločinů
Bože to mě pobavilo. Z mnoha zločinů. Tak toto má být žurnalista, který za to dostává peníze. Je vidět, že na Novinkách pracují profesionálové.
Podle antispamové organizace Spamhaus je to velmi dobrá zpráva pro všechny majitele e-mailových schránek.
To je ale překvapení. Na to bych teda nedošel, to je logika vyššího řádu...
Předně nechápu, proč jsou v nadpise ty uvozovky. Jestli chtěl autor vyjádřit subjektivitu, tak to vyjádřil blbě. Když už, tak by bylo dobré dát do uvozovek jen to "největších". Jeden není nic subjektivního, ale je to objektivní počet zadržených a odsouzených.
... zatčen a obviněn z mnoha zločinů
Bože to mě pobavilo. Z mnoha zločinů. Tak toto má být žurnalista, který za to dostává peníze. Je vidět, že na Novinkách pracují profesionálové.
Podle antispamové organizace Spamhaus je to velmi dobrá zpráva pro všechny majitele e-mailových schránek.
To je ale překvapení. Na to bych teda nedošel, to je logika vyššího řádu...
WTF...?
Co to KYPBA je??? To nemůžou myslet vážně, že ne?
První jsem si četl text písničky a hned mě napadlo, že je to jak Major Gagarin. A ono taky jo. Bože, ta písnička vznikla za komunistů na oslavu soudruha Gagarina, teď ji předěláváme hovádku Bushovi.
Text písně Dobrý den, prapore hvězd a pruhů napsal na melodii známé skladby Dobrý den, majore Gagarine Jan Vyčítal. Text prý měl hotový za deset minut.
Já se nedivím, že to měl za deset minut. Takový paskvil totiž víc trvat nemohl. Kdyby si to aspoň jednou po sobě přečetl, musel by tojít k tomu, že to do zlatého fondu nepůjde...
Díky tomuhle hnusu se mi pohled na radar značně pokřivil.
Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s džípama. My je vítali s džípama? Snad oni přijeli na džípech ne?
[: Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.:]
Vyřiď tam prosím do vesmíru,
vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru,
radši však šijeme U Sama.
Vyřiď tam prosím, že my víme,
o nám kdy přines svobodu,
kde Masaryk s prezidentem Wilsonem
pomoh našemu národu.
P.S. U Američanů by mohl vzniknout mylný pocit, že tady nejsou lidé, kteří se pamatují, kdo je osvobodil a nikdy už potom neokupoval.
Hodně lidí se domnívá, že nás osvobodili Američané. Po druhé světové. Pokud si dobře vzpomínám, byli to Rusové. Pomiňme skutečnost, za jakých to bylo okolností, ta věc je irelevantní z pohledu osvobození. Amíci osvobodili Plzeň. A to je "nás"? "NÁS" ??? Kousek Čech a ono se to tváří jako celá republika. A Amíci taky nejsou svatí. Kdyby chtěli, rozšířili by sféru jejich vlivu aj na nás. Ale to ne... Pak si tu nějací idioti myslí, že nás osvobodili Američané. Takoví by si měli předně zopakovat dějepis.
První jsem si četl text písničky a hned mě napadlo, že je to jak Major Gagarin. A ono taky jo. Bože, ta písnička vznikla za komunistů na oslavu soudruha Gagarina, teď ji předěláváme hovádku Bushovi.
Text písně Dobrý den, prapore hvězd a pruhů napsal na melodii známé skladby Dobrý den, majore Gagarine Jan Vyčítal. Text prý měl hotový za deset minut.
Já se nedivím, že to měl za deset minut. Takový paskvil totiž víc trvat nemohl. Kdyby si to aspoň jednou po sobě přečetl, musel by tojít k tomu, že to do zlatého fondu nepůjde...
Díky tomuhle hnusu se mi pohled na radar značně pokřivil.
Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s džípama. My je vítali s džípama? Snad oni přijeli na džípech ne?
[: Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.:]
Vyřiď tam prosím do vesmíru,
vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru,
radši však šijeme U Sama.
Vyřiď tam prosím, že my víme,
o nám kdy přines svobodu,
kde Masaryk s prezidentem Wilsonem
pomoh našemu národu.
P.S. U Američanů by mohl vzniknout mylný pocit, že tady nejsou lidé, kteří se pamatují, kdo je osvobodil a nikdy už potom neokupoval.
Hodně lidí se domnívá, že nás osvobodili Američané. Po druhé světové. Pokud si dobře vzpomínám, byli to Rusové. Pomiňme skutečnost, za jakých to bylo okolností, ta věc je irelevantní z pohledu osvobození. Amíci osvobodili Plzeň. A to je "nás"? "NÁS" ??? Kousek Čech a ono se to tváří jako celá republika. A Amíci taky nejsou svatí. Kdyby chtěli, rozšířili by sféru jejich vlivu aj na nás. Ale to ne... Pak si tu nějací idioti myslí, že nás osvobodili Američané. Takoví by si měli předně zopakovat dějepis.
Básničky z blogísků
Právě jsem zabloudil na blogísky. A musím říct...síla. Nečetl (nečtu) je celé, ale vybírám rubriky Básničky. Fakt maso. Některé rýmy, to by člověk žasl, co se dneska rýmuje. Vybírám některé perly:
Chtěla bych dívkou tvojí být,
ale stále nevím jak to říct.
Na sv.Valentýna,
musí se mít každý rád.
Na sv.Valentýna,
spatřila jsem toho kluka.
On nesmělý byl a já ještě více,
přesto nyní vodíme se za ruce.
Uplynul již 1rok, a já miluji ho moc a moc.
Tak dejme lásce šanci,
ať tu krouží a tančí.
Ale nejhorší jsou lidi, co to chválí! Jsou opravdu tak filologicky nesvéprávní, že opravdu nepoznají, že je to k pláči? Nebo jen nechcou křehké majitelce blogíííísku naznačit, že tudy cesta nepovede? Eh...
P.S. Ano, taky tu něco veršovaného mám. Tak už se do mě sakra pusťte.
Chtěla bych dívkou tvojí být,
ale stále nevím jak to říct.
Na sv.Valentýna,
musí se mít každý rád.
Na sv.Valentýna,
spatřila jsem toho kluka.
On nesmělý byl a já ještě více,
přesto nyní vodíme se za ruce.
Uplynul již 1rok, a já miluji ho moc a moc.
Tak dejme lásce šanci,
ať tu krouží a tančí.
Ale nejhorší jsou lidi, co to chválí! Jsou opravdu tak filologicky nesvéprávní, že opravdu nepoznají, že je to k pláči? Nebo jen nechcou křehké majitelce blogíííísku naznačit, že tudy cesta nepovede? Eh...
P.S. Ano, taky tu něco veršovaného mám. Tak už se do mě sakra pusťte.
Thursday, 31 May 2007
Co se děje
Věková hranice byla posunuta z patnácti na čtrnáct let. Ministr spravedlnosti tento krok obhajuje tím, že dnes mají mladí lidé čtrnáct let dřív než před lety.
Britská pošta uvede na trh novou službu pro své zákazníky. Nový druh přepravy zásilek však bude omezen povětrnostními podmínkami.
Irsko se těší na znovuuvedení orlích drápků do své kuchyně. Budou se podávat s kávou či whiskey za jednotnou cenu padesáti Eur. Zásluhu na tom má Arginmax.
Mezinárodní červený kříž připustil chybu ve vydání pasů nacistickým pohlavárům a dopomoci tak k jejich útěku. Podle pamětníků se Eichmann rozloučil se slovy Buenos Aires, tam já taky jdu.
Po tragédii s pádem vrtulníku v Afghánistánu vyšlo najevo, že helikoptéry řídí lidé. Zda je také důvod, proč se řítí, není znám. Odborníci na tuto problematiku volají po výměně lidských pilotů za vycvičené lemury.
Mafie zasáhla i v Indii. Je to tam prý teď žrádlo.
Britská pošta uvede na trh novou službu pro své zákazníky. Nový druh přepravy zásilek však bude omezen povětrnostními podmínkami.
Irsko se těší na znovuuvedení orlích drápků do své kuchyně. Budou se podávat s kávou či whiskey za jednotnou cenu padesáti Eur. Zásluhu na tom má Arginmax.
Mezinárodní červený kříž připustil chybu ve vydání pasů nacistickým pohlavárům a dopomoci tak k jejich útěku. Podle pamětníků se Eichmann rozloučil se slovy Buenos Aires, tam já taky jdu.
Po tragédii s pádem vrtulníku v Afghánistánu vyšlo najevo, že helikoptéry řídí lidé. Zda je také důvod, proč se řítí, není znám. Odborníci na tuto problematiku volají po výměně lidských pilotů za vycvičené lemury.
Mafie zasáhla i v Indii. Je to tam prý teď žrádlo.
Monday, 28 May 2007
Těstovinový salát - můj dnešní oběd
Ingredience:
- Těstoviny
- surimi tyčinky (takový ten červeno-bílý rybí odpad)
- rajče
- hlávkový salát (já použil kadeřavý)
- bazalka, sůl, tymián
Došel jsem domů a tam nikdo, no a já měl hlad, tak se podíval do mražáku a našel tam surimi tyčinky. Možná to je rybí odpad s chemií, mně to ale nevadí. Posloužily mi výborně. Nakrájel jsem je na třetinky, prudce je osmahl, mezitím dal vařit těstoviny. To obyčejně dělávám tak, že vodu uvařím v rychlovarné konvici a pak ji vroucí přeleji to hrnce s těstovinami, který nechám chvíli na ohni.
Opražené surimi tyčinky jsem dal do mísy, kam za chvíli poputovaly velmi, velmi dobře omyté (ovšem ani to nepomohlo, asi třikrát jsem ucítil zrnka písku mezi zuby) kousky salátu a nakrájené rajče. Hodil jsem tam i uvařené těstoviny. Nakonec jsem skočil pro čerstvo bazalku na zahradu, kterou jsem rozmašíroval na malinké kousky, zalil trochou olivového oleje, přidal, bohužel usušený, tymián, trochu soli. Pak už jen sebral vidličku :) . Oběd asi za půl hodiny.
- Těstoviny
- surimi tyčinky (takový ten červeno-bílý rybí odpad)
- rajče
- hlávkový salát (já použil kadeřavý)
- bazalka, sůl, tymián
Došel jsem domů a tam nikdo, no a já měl hlad, tak se podíval do mražáku a našel tam surimi tyčinky. Možná to je rybí odpad s chemií, mně to ale nevadí. Posloužily mi výborně. Nakrájel jsem je na třetinky, prudce je osmahl, mezitím dal vařit těstoviny. To obyčejně dělávám tak, že vodu uvařím v rychlovarné konvici a pak ji vroucí přeleji to hrnce s těstovinami, který nechám chvíli na ohni.
Opražené surimi tyčinky jsem dal do mísy, kam za chvíli poputovaly velmi, velmi dobře omyté (ovšem ani to nepomohlo, asi třikrát jsem ucítil zrnka písku mezi zuby) kousky salátu a nakrájené rajče. Hodil jsem tam i uvařené těstoviny. Nakonec jsem skočil pro čerstvo bazalku na zahradu, kterou jsem rozmašíroval na malinké kousky, zalil trochou olivového oleje, přidal, bohužel usušený, tymián, trochu soli. Pak už jen sebral vidličku :) . Oběd asi za půl hodiny.
Sunday, 27 May 2007
Objev
Zjistil jsem, že někteří intelektuálové a pseudointelektuálové jsou aspoň co se týče hudby intolerantní a arogantně sebestředná hovada :).
Saturday, 26 May 2007
Nezvládám
Cože nezvládám? Nápor komentářů :). A mluvím zvláště k vám dvěma - proč jste herdek líné napsat jednu větu? Je to škoda...a taky stereotyp...nula, nula, nula, nula nula nula nula...
Zvláštní sny
Dnes jsem měl divnou noc. Zdály se mi sny, které si pamatuju, a byly hodně divné. Navíc nevím, kdy jsem usnul (ani v řádech hodin) a od 4:46 jsem se probouzel co deset minut. Vstal jsem v neuvěřitelných 6:36 (moc brzo na víkend).
Jednou se mi zdálo o tom, že je v pokoji potkan. Vyběhl odněkud, já se strašně lekl a pak zalezl pod klavír a tam začal skákat. Měl jsem chuť mu udělat cosi nepěkného, už si nevzpomínám co...pak jsem se probudil.
Zdálo se mi o tom, že mi kdosi (přesně si nevzpomínám, tuším že bratr) vyrazl přední zuby tak, že jsem tam měl díru. Samo o sobě to bylo hrozné, nejvíc mě ale dorazilo, že to mámu nijak nebralo, prostě jsem měl vyražené přední zuby a co. Pak jsem se probudil.
Zdálo se mi ještě něco, určitě, jen si to nepamatuju či si nemůžu momentálně vzpomenout. Když, tak doplním.
Jednou se mi zdálo o tom, že je v pokoji potkan. Vyběhl odněkud, já se strašně lekl a pak zalezl pod klavír a tam začal skákat. Měl jsem chuť mu udělat cosi nepěkného, už si nevzpomínám co...pak jsem se probudil.
Zdálo se mi o tom, že mi kdosi (přesně si nevzpomínám, tuším že bratr) vyrazl přední zuby tak, že jsem tam měl díru. Samo o sobě to bylo hrozné, nejvíc mě ale dorazilo, že to mámu nijak nebralo, prostě jsem měl vyražené přední zuby a co. Pak jsem se probudil.
Zdálo se mi ještě něco, určitě, jen si to nepamatuju či si nemůžu momentálně vzpomenout. Když, tak doplním.
Thursday, 24 May 2007
Nový hudební objev
V českém hiphopu se vymezila nová scéna, a to roudnická rapová v podobě Ice a Čéry. Na debutový počit nás upozornil p. Tvrdý (tetraFejla, amazing_k), a musím říct, nic takového jsem ještě neslyšel.
V textu těchto představitelů české rapové budoucnosti můžeme objevovat jak staré směry, tak i nové, to vše protkáno naprosto unikátním a nevšedním způsobem. Z jejich postoje můžeme vyčíst pohrdání nad kopírováním známých hiphoperů. Jejich přístup stojí na vyšlapávání si nových cestiček v poli šoubysnysu, přesto však nestojí uměle a bezpředmětně stranou svých příbuzných, jejich společný znak je například nelibost k příslušníkům pořádkových sil (např. fízle, fízle, zastřelím tě fízle). Jako jejich předchůdci, i oni se museli propracovat ode dna k těmto výšinám. Podobně jako stejně úspěšní i oni jsou pronásledováni fanynkami (pro naše fanynky jsme něco jako bozi). Vskutku skuteční profesionálové se ale s nadměrnou popularitou sžívají dobře.
Ze záběrů si lze o životě v Roudnici nad Labem udělat přesvědčivý obrázek. Policejní stát si vydržuje neúměrně policistů. Život je tvrdý, války gangů jsou na denním pořádku, proto je nutný dobrý trénink, jehož svědky například jsme. Situaci jako v ghettu navíc podkresluje věta máme tady luxusní vozy, což vystihuje majetkové rozdíly mezi chudými a bohatými.
Věřím, že se tito mladí umělci prosadí, jejich přístup je naprosto originální a neotřelý, nevidím tedy důvod, proč by jednou nemohli stát po boku takových es jako Eminem či Tupac.
V textu těchto představitelů české rapové budoucnosti můžeme objevovat jak staré směry, tak i nové, to vše protkáno naprosto unikátním a nevšedním způsobem. Z jejich postoje můžeme vyčíst pohrdání nad kopírováním známých hiphoperů. Jejich přístup stojí na vyšlapávání si nových cestiček v poli šoubysnysu, přesto však nestojí uměle a bezpředmětně stranou svých příbuzných, jejich společný znak je například nelibost k příslušníkům pořádkových sil (např. fízle, fízle, zastřelím tě fízle). Jako jejich předchůdci, i oni se museli propracovat ode dna k těmto výšinám. Podobně jako stejně úspěšní i oni jsou pronásledováni fanynkami (pro naše fanynky jsme něco jako bozi). Vskutku skuteční profesionálové se ale s nadměrnou popularitou sžívají dobře.
Ze záběrů si lze o životě v Roudnici nad Labem udělat přesvědčivý obrázek. Policejní stát si vydržuje neúměrně policistů. Život je tvrdý, války gangů jsou na denním pořádku, proto je nutný dobrý trénink, jehož svědky například jsme. Situaci jako v ghettu navíc podkresluje věta máme tady luxusní vozy, což vystihuje majetkové rozdíly mezi chudými a bohatými.
Věřím, že se tito mladí umělci prosadí, jejich přístup je naprosto originální a neotřelý, nevidím tedy důvod, proč by jednou nemohli stát po boku takových es jako Eminem či Tupac.
Wednesday, 23 May 2007
Večerní (ranní) úvaha
Anonymous said...
LOL nesnaz se ty kloucku v 16ti delat glosatora, moc ti to nejde. Tvoje prispevky jsou debilni.
Moc pěkný komentář, jen co je pravda. Nevím odkud přišel, ale nezapře, že je z Česka. Hodí se i odkaz na tento povedený článek, myslím, že se sem hodí. Ale mně to nedá, abych se k tomu nevyjádřil.
Příspěvek obsahuje souvětí a větu jednoduchou. Souvětí je tvořeno větou hlavní a vedlejší větou příčinnou. Jeho obsahem je rada či doporučení autorivi, aby se zdržel čehosi, čemu se říká glosování, což jako příbuzné slovo ke slovu glosa znamená v přeneseném slova smyslu krátký komentář fejetonistického rázu. Glosátor je pak autor stručných výkladů nebo komentátor. Druhá věta obsahuje podmět vyjadřující hodnotu článku jako velmi tristní, kulantně řečeno.
Jako každý člověk uvědomující si hodnotu sebe sama bych se měl ohradit, a to bych mohl udělat několikero způsoby, třeba ve stylu původního komentátora (sám seš debil, vole). Já bych ale rozebral jinou věc.
Pokud předpokládáme, že mé články nejsou debilní, uvedený komentátor je pak typický příklad komentátora v Česku (viz odkaz výše), který pod záštitou anonymity urazí a myslí si, jaký není king. Nic zábavného ani povznášejícího, takových je spousty.
Pokud ale předpokládáme existenci pouhého dilematu, musíme dospět i k podmínce, že mé články debilní jsou. Pokud ale vycházíme ze svobodného rozhodnutí každého jednotlivce činit tak, aby neomezoval ostatní, blogger, i když píše debilně, může psát. Ale komentátor tohle nemusí číst. Bohužel, komentátor je idiot, protože tohle čte a nadřazenecky vulgarizuje své výroky. Komentátor není obeznámen s fakty, to, co jsem napsal, byl můj pohled na věc, nikomu jsem ho nenutil a nikoho jsem nenutil to číst. Komentátor je idiot, protože i kdyby byly mé články debilní, inteligentní člověk napíše věcnou kritiku slušně nebo nenapíše nic. Komentátor je idiot, protože i když jsou mé články debilní, on sám je debilní více. Platí zde chování, jaké jsem uvedl u bodu 1 (podmínka nedebilnosti mých článků). Komentátor je...
P.S. Já nechci na Vlastimila Marka jen nadávat, to vůbec ne, jen mi prostě přijdou myšlenky o spasení světa absurdní a neslučitelné s realitou. Jeho nový článek je však hodně dobrý a, bohužel, pravdivý. Já nekritizuji ze setrvačnosti, dovedu ocenit článek jako je výše uvedený. Jenom vnímám realitu trošku střízlivěji na to, abych mohl věřit v zázraky.
LOL nesnaz se ty kloucku v 16ti delat glosatora, moc ti to nejde. Tvoje prispevky jsou debilni.
Moc pěkný komentář, jen co je pravda. Nevím odkud přišel, ale nezapře, že je z Česka. Hodí se i odkaz na tento povedený článek, myslím, že se sem hodí. Ale mně to nedá, abych se k tomu nevyjádřil.
Příspěvek obsahuje souvětí a větu jednoduchou. Souvětí je tvořeno větou hlavní a vedlejší větou příčinnou. Jeho obsahem je rada či doporučení autorivi, aby se zdržel čehosi, čemu se říká glosování, což jako příbuzné slovo ke slovu glosa znamená v přeneseném slova smyslu krátký komentář fejetonistického rázu. Glosátor je pak autor stručných výkladů nebo komentátor. Druhá věta obsahuje podmět vyjadřující hodnotu článku jako velmi tristní, kulantně řečeno.
Jako každý člověk uvědomující si hodnotu sebe sama bych se měl ohradit, a to bych mohl udělat několikero způsoby, třeba ve stylu původního komentátora (sám seš debil, vole). Já bych ale rozebral jinou věc.
Pokud předpokládáme, že mé články nejsou debilní, uvedený komentátor je pak typický příklad komentátora v Česku (viz odkaz výše), který pod záštitou anonymity urazí a myslí si, jaký není king. Nic zábavného ani povznášejícího, takových je spousty.
Pokud ale předpokládáme existenci pouhého dilematu, musíme dospět i k podmínce, že mé články debilní jsou. Pokud ale vycházíme ze svobodného rozhodnutí každého jednotlivce činit tak, aby neomezoval ostatní, blogger, i když píše debilně, může psát. Ale komentátor tohle nemusí číst. Bohužel, komentátor je idiot, protože tohle čte a nadřazenecky vulgarizuje své výroky. Komentátor není obeznámen s fakty, to, co jsem napsal, byl můj pohled na věc, nikomu jsem ho nenutil a nikoho jsem nenutil to číst. Komentátor je idiot, protože i kdyby byly mé články debilní, inteligentní člověk napíše věcnou kritiku slušně nebo nenapíše nic. Komentátor je idiot, protože i když jsou mé články debilní, on sám je debilní více. Platí zde chování, jaké jsem uvedl u bodu 1 (podmínka nedebilnosti mých článků). Komentátor je...
P.S. Já nechci na Vlastimila Marka jen nadávat, to vůbec ne, jen mi prostě přijdou myšlenky o spasení světa absurdní a neslučitelné s realitou. Jeho nový článek je však hodně dobrý a, bohužel, pravdivý. Já nekritizuji ze setrvačnosti, dovedu ocenit článek jako je výše uvedený. Jenom vnímám realitu trošku střízlivěji na to, abych mohl věřit v zázraky.
Smutná pravda
Krásný obrázek toto. Na povrchu se člověk zasměje, pak ale musí přemýšlet, proč je český národ obecně takový...
Monday, 21 May 2007
Ocasárna dne a MS 2007 (už slyším vaše "už zase?")
Pro dnešek jsem vybral článek z blogu o českém hokeji. Ocasárna je celý článek, takže citace k mému objasnění (objasnění mého postoje) budou jen sporadicky, aspoň myslím :).
Tak. MS 2007, hodně diskutované téma. Po výkonech z prvních dvou zápasů, vyhraných vysokým rozdílem, a vydřeném vítězství nad USA, přišla zdrcující rána v podobě prohry s Německem. Nikdo to ale nebral moc vážně, naopak, většinou se o této prohře mluvilo jako o pozitivu. Následně jsme ale prohráli se Slováky, což nám značně zkomplikovalo situaci pro postup do čtvrtfinále. Rozhodující mač s Kanadou jsme uhráli na remízu (v základní hrací době), poté jsme dostali gól, který už nám ale nebránil těšit se na čtvrtfinále.
Jako poslední postupující jsme narazili na nejsilnějšího soupeře z druhé osmifinálové skupiny, na Rusy. Ti, nabuzeni domácím prostředím, chtěli vyhrát tento turnaj (což se jim nepovedlo, jak se později dovíme). Prognózy byly jasné - Češi můžou jenom překvapit. Přesto jsme věřili, že se na nás hokejové štěstí usměje. Rusy s hvězdami jako Ovečkin či Malkin jsme už dokázali porazit, sic s notnou dávkou štěstí, ale přesto (tuším že v Turíně 2006, pokud si dobře vzpomínám).
Teď už víme, jak vše dopadlo. Prohráli jsme s Rusy 4:0, turnaj vyhráli Kanaďané. Národ, zhýčkaný posledními úspěchy jako OH Turín 2006 či množství vyhraných MS neunesl tak brzkou porážku a začal hledat viníka neúspěchu. Trenér, hráči, svaz, extraliga, všechno se přetřásalo a zmítalo pod náporem štvanců. Já to však vidím trošku jinak.
Trenér Alois Hadamczik. Snad nejdiskutovanější téma, nejčastěji označován jako viník propadáku. Dle mého mínění to sice není trenér, který by byl opravdovou legendou, na druhou stranu, je velmi lehké obviňovat trenéra. V zájmu objektivnosti musím konstatovat, že při loňských MS mě dost namíchl kvůli neustálému prohazování řad a sestavy. Letos dle mého však nepochybil, mužstvo vybral z dostupných zdrojů, moc nemíchal sestavy... Zde bych problém neviděl.
Hráči. A zas to samé dokola - mladí, nezkušení, slabí, špatní... K některým se taktéž vyjádřím:
1. Židlický. V minulých letech se o něm hovořilo jako o nejlepším obránci (já jím považuji Kaberleho, jen tak mimochodem), letos mě vyloženě zklamal. Jeho střely od modré, opěvované Kyselou, byly příliš snadno čitelné. Nepřinášel nic nového, v podstatě jen střílel do chumlu, který to očekával. Bohužel, letos dle mého nejslabší článek.
2. Čajánek. Moc moc dobrý hráč. Co ten předváděl... Spolu s Hubáčkem a Irglem tvořili tu nejpohlednější ofenzívu našeho mančaftu. Vymýšleli, kombinovali, stříleli...jejich útok byl famózní. Škoda, že byl třetí.
3. Výborný. Šikovný hráč, dlouho uplatňuje svůj talent. Umí projít za modrou čáru, podrží puk, nahraje přesně. Spolu s ním bych vyzdvihl Marka.
4. Hlinka. Taktéž. Jeho pohrávání si s ruskou obranou bylo ukázkové, podržel puk dostatečně dlouho na to, aby poté mohl přesně přihrát. Jeho kličky...no paráda.
5. Balaštík. Mnozí by ho tam nejradši neviděli. Bohužel, na MS ani letos nezazářil, přesto bych ho neodsuzoval. Udělal kus práce,, lozil před branku...
6. Bednář. No...moc se mi jeho sólování nelíbilo, ale zase uměl přejít střední pásmo. Přesto se mi to zdálo takové kostrbaté a na můj vkus málo nahrával.
7. Čechmánek. Labil odvedl kus práce, nic se mu nemůže vyčítat.
Ťukám si na čelo, když slyším idioty, co říkají, že jsme to úplně projeli. Ti se asi dívali na jiný zápas, já viděl totiž nádherný hokej s vypuštěným koncem. První dvě třetiny byly vyrovnané a dát ten jeden gól, kdo ví, co by se dělo. V první třetině jsme byli trošku zaskočení a Rusové si u nás dělali, co chtěli, přesto nezvýšili na markantní rozdíl. Po otrkání jsme začali napadat, začal to být hokej otevřený na obě strany a kdyby nebyl hokejový bůh komunista, musel by nám ten gól přiřknout :). Měli jsme šance, Rusové měli šance, krásná podívaná. Třetí třetina byla vypuštěná, síly došly a ono už bylo v podstatě jedno, jestli prohrajeme 0:1 či 0:4. Přesto to byl krásný zápas s infarktovými okamžiky, neuvěřitelnými šancemi, skvělými zákroky. Hokej jak má být a myslím, že není ostuda, že jsme prohráli s tak dobrým soupeřem (který v normální hrací době v Moskvě neprohrál x desítek let).
Prohráli jsme prostě s lepším soupeřem. Už je to tak, noc to nezmění. Jen dutohlavové bažící po cizí krvi potřebují za neúspěch někoho vinit, na někoho to shodit. Normální člověk výkyvy chápe, uvědomuje si, že ne vždy se dá vyhrát a že i ti hokejsti stárnou. Ale to jsem odbočil. Holt se jednou nezadařilo. Tupouni to ale nepochopí a chtějí jen úspěchy. Pokud jsou úspěchy, všechno je v pořádku, pokud ne, začnou nadávat...
P.S. Já nechci na Vlastimila Marka jen nadávat. Opravdu ne. Jen mi přijdou myšlenky o spasení světa neslučitelné s realitou. Naopak jeho nový článek je realistický až moc...bohužel... Já nekritizuji ze setrvačnosti, ddovedu ocenit dobrý článek jako výše uvedený, jen raději vnímám realitu než vzletné myšlenky.
Tak. MS 2007, hodně diskutované téma. Po výkonech z prvních dvou zápasů, vyhraných vysokým rozdílem, a vydřeném vítězství nad USA, přišla zdrcující rána v podobě prohry s Německem. Nikdo to ale nebral moc vážně, naopak, většinou se o této prohře mluvilo jako o pozitivu. Následně jsme ale prohráli se Slováky, což nám značně zkomplikovalo situaci pro postup do čtvrtfinále. Rozhodující mač s Kanadou jsme uhráli na remízu (v základní hrací době), poté jsme dostali gól, který už nám ale nebránil těšit se na čtvrtfinále.
Jako poslední postupující jsme narazili na nejsilnějšího soupeře z druhé osmifinálové skupiny, na Rusy. Ti, nabuzeni domácím prostředím, chtěli vyhrát tento turnaj (což se jim nepovedlo, jak se později dovíme). Prognózy byly jasné - Češi můžou jenom překvapit. Přesto jsme věřili, že se na nás hokejové štěstí usměje. Rusy s hvězdami jako Ovečkin či Malkin jsme už dokázali porazit, sic s notnou dávkou štěstí, ale přesto (tuším že v Turíně 2006, pokud si dobře vzpomínám).
Teď už víme, jak vše dopadlo. Prohráli jsme s Rusy 4:0, turnaj vyhráli Kanaďané. Národ, zhýčkaný posledními úspěchy jako OH Turín 2006 či množství vyhraných MS neunesl tak brzkou porážku a začal hledat viníka neúspěchu. Trenér, hráči, svaz, extraliga, všechno se přetřásalo a zmítalo pod náporem štvanců. Já to však vidím trošku jinak.
Trenér Alois Hadamczik. Snad nejdiskutovanější téma, nejčastěji označován jako viník propadáku. Dle mého mínění to sice není trenér, který by byl opravdovou legendou, na druhou stranu, je velmi lehké obviňovat trenéra. V zájmu objektivnosti musím konstatovat, že při loňských MS mě dost namíchl kvůli neustálému prohazování řad a sestavy. Letos dle mého však nepochybil, mužstvo vybral z dostupných zdrojů, moc nemíchal sestavy... Zde bych problém neviděl.
Hráči. A zas to samé dokola - mladí, nezkušení, slabí, špatní... K některým se taktéž vyjádřím:
1. Židlický. V minulých letech se o něm hovořilo jako o nejlepším obránci (já jím považuji Kaberleho, jen tak mimochodem), letos mě vyloženě zklamal. Jeho střely od modré, opěvované Kyselou, byly příliš snadno čitelné. Nepřinášel nic nového, v podstatě jen střílel do chumlu, který to očekával. Bohužel, letos dle mého nejslabší článek.
2. Čajánek. Moc moc dobrý hráč. Co ten předváděl... Spolu s Hubáčkem a Irglem tvořili tu nejpohlednější ofenzívu našeho mančaftu. Vymýšleli, kombinovali, stříleli...jejich útok byl famózní. Škoda, že byl třetí.
3. Výborný. Šikovný hráč, dlouho uplatňuje svůj talent. Umí projít za modrou čáru, podrží puk, nahraje přesně. Spolu s ním bych vyzdvihl Marka.
4. Hlinka. Taktéž. Jeho pohrávání si s ruskou obranou bylo ukázkové, podržel puk dostatečně dlouho na to, aby poté mohl přesně přihrát. Jeho kličky...no paráda.
5. Balaštík. Mnozí by ho tam nejradši neviděli. Bohužel, na MS ani letos nezazářil, přesto bych ho neodsuzoval. Udělal kus práce,, lozil před branku...
6. Bednář. No...moc se mi jeho sólování nelíbilo, ale zase uměl přejít střední pásmo. Přesto se mi to zdálo takové kostrbaté a na můj vkus málo nahrával.
7. Čechmánek. Labil odvedl kus práce, nic se mu nemůže vyčítat.
Ťukám si na čelo, když slyším idioty, co říkají, že jsme to úplně projeli. Ti se asi dívali na jiný zápas, já viděl totiž nádherný hokej s vypuštěným koncem. První dvě třetiny byly vyrovnané a dát ten jeden gól, kdo ví, co by se dělo. V první třetině jsme byli trošku zaskočení a Rusové si u nás dělali, co chtěli, přesto nezvýšili na markantní rozdíl. Po otrkání jsme začali napadat, začal to být hokej otevřený na obě strany a kdyby nebyl hokejový bůh komunista, musel by nám ten gól přiřknout :). Měli jsme šance, Rusové měli šance, krásná podívaná. Třetí třetina byla vypuštěná, síly došly a ono už bylo v podstatě jedno, jestli prohrajeme 0:1 či 0:4. Přesto to byl krásný zápas s infarktovými okamžiky, neuvěřitelnými šancemi, skvělými zákroky. Hokej jak má být a myslím, že není ostuda, že jsme prohráli s tak dobrým soupeřem (který v normální hrací době v Moskvě neprohrál x desítek let).
Prohráli jsme prostě s lepším soupeřem. Už je to tak, noc to nezmění. Jen dutohlavové bažící po cizí krvi potřebují za neúspěch někoho vinit, na někoho to shodit. Normální člověk výkyvy chápe, uvědomuje si, že ne vždy se dá vyhrát a že i ti hokejsti stárnou. Ale to jsem odbočil. Holt se jednou nezadařilo. Tupouni to ale nepochopí a chtějí jen úspěchy. Pokud jsou úspěchy, všechno je v pořádku, pokud ne, začnou nadávat...
P.S. Já nechci na Vlastimila Marka jen nadávat. Opravdu ne. Jen mi přijdou myšlenky o spasení světa neslučitelné s realitou. Naopak jeho nový článek je realistický až moc...bohužel... Já nekritizuji ze setrvačnosti, ddovedu ocenit dobrý článek jako výše uvedený, jen raději vnímám realitu než vzletné myšlenky.
ČSSD zase kope
Naši milí socani si nedají říct a zase kopou jako kohouti, ubozí kopálisti z Tottenhamu. Nyní se jedná o brožurku proti ODS. S ODS je třeba se vypořádat brožurkou, s ČSSD šibenicí. Hnusné odporné zrůdy, tihle socani. Demagogie, korupce, zatrašování, okrádání...je mi z toho zle.
Sunday, 20 May 2007
Meruňkovo-dýňová buchta
Ingredience:
- 100 g tuku
- 120 g cukru
- 2 vejce
- asi 2 dl mléka
- 250 g mouky
- kypřicí prášek, špetka soli
- ovoce (v mém případě zavařenina meruněk a dýní)
Tuk jsem nechal v mikrovlnce rozpustit, vmíchal cukr a žloutky. Poté jsem přidal mléko (+ trochu zakysané smetany, alternativám se meze nekladou), mouku a řádně zamíchal. Těsto se zdálo ze začátku poněkud řídké, potom ale ztuhlo na optimální konzistenci. Ušlehal jsem sníh a spolu s kypřicím práškem, smíchaným s trochou mouky, jsem ho opatrně vmíchal do těsta. Vymazal jsem plech, nalil těsto, osázel meruňkami a rovnoměrně rozprostřel kostičky dýně (ovoce bylo samozřejmě předem okapané). Peklo se to dozlatova.
- 100 g tuku
- 120 g cukru
- 2 vejce
- asi 2 dl mléka
- 250 g mouky
- kypřicí prášek, špetka soli
- ovoce (v mém případě zavařenina meruněk a dýní)
Tuk jsem nechal v mikrovlnce rozpustit, vmíchal cukr a žloutky. Poté jsem přidal mléko (+ trochu zakysané smetany, alternativám se meze nekladou), mouku a řádně zamíchal. Těsto se zdálo ze začátku poněkud řídké, potom ale ztuhlo na optimální konzistenci. Ušlehal jsem sníh a spolu s kypřicím práškem, smíchaným s trochou mouky, jsem ho opatrně vmíchal do těsta. Vymazal jsem plech, nalil těsto, osázel meruňkami a rovnoměrně rozprostřel kostičky dýně (ovoce bylo samozřejmě předem okapané). Peklo se to dozlatova.
A, bohužel, nová ocasárna
A je jí pro změnu článek od Vladislava Marka Vytrvalost. Jako nejdebilnější část jsem vybral tuto:
Tibeťan „trénuje“ celé roky a v těch nejtěžších podmínkách nejen tělo, ale i pozitivní myšlení a umění soustředění mysli, jeho mozek a mysl a tělo jsou pak jaksi jiné, pozitivní, natrénované brát cokoliv se přihodí jako dar a privilegium naučit se a umět být každým okamžikem šťastný?
Není právě tohle řešením všech problémů světa (jak jej ostatně už roky nabízí Západu i dalajlama, ale nikdo ho zatím neposlouchá)? Neměli by se západní pedagogové učit od tibetských lamů, kteří z každého hyperaktivního kluka dokáží vychovat symbol soucitu a vnitřního klidu a míru (tedy dalajlamu)?
Jinak doporučuji přečíst, ocasárna je v podstatě celý článek. Ale teď bych zde rozvedl řádky psané výše.
Není právě tohle řešením všech problémů světa?
Není. Já jsem od přírody šílený optimista, raduji se z každé maličkosti (ovšem jak kdy) a nevidím důvod, proč by to mělo vést k řešení problémů. Problém nevyřeší dětská hravost a naivita, případně zhulení Jamajčani, co se také dovedou radovat.
... dokáží vychovat symbol soucitu a vnitřního klidu a míru (tedy dalajlamu)?
Dalajlamu? Já myslel, že dalajlama je reinkarnace Buddhy. Buddha se po smrti hostitele (zní to jako ze StarGate, ale moc lámaismu neholduji a nevím, jak se to jmenuje odborně) reinkarnuje do malého kluka, který je pak nalezen úředníky, kteří se vypraví ho hledat do celého Tibetu. Je velmi pečlivě vybírán. A tady se někdo snaží tvrdit, že průměrný Tibeťan=dalajlama.
Neměli by se západní pedagogové učit od tibetských lamů, kteří z každého hyperaktivního kluka dokáží vychovat symbol soucitu a vnitřního klidu a míru?
Všichni se budeme modlit v klášterech a nikdo nebude makat? Paráda.
Jsem veskrze ateista. Není to nic špatného či dobrého, je to prostě jen moje volba, stejně jako se jiní lidé rozhodli, že budou dobrovolně nosit jezdecké keprové kalhoty. A taky neignoruji realitu.
Tibeťan „trénuje“ celé roky a v těch nejtěžších podmínkách nejen tělo, ale i pozitivní myšlení a umění soustředění mysli, jeho mozek a mysl a tělo jsou pak jaksi jiné, pozitivní, natrénované brát cokoliv se přihodí jako dar a privilegium naučit se a umět být každým okamžikem šťastný?
Není právě tohle řešením všech problémů světa (jak jej ostatně už roky nabízí Západu i dalajlama, ale nikdo ho zatím neposlouchá)? Neměli by se západní pedagogové učit od tibetských lamů, kteří z každého hyperaktivního kluka dokáží vychovat symbol soucitu a vnitřního klidu a míru (tedy dalajlamu)?
Jinak doporučuji přečíst, ocasárna je v podstatě celý článek. Ale teď bych zde rozvedl řádky psané výše.
Není právě tohle řešením všech problémů světa?
Není. Já jsem od přírody šílený optimista, raduji se z každé maličkosti (ovšem jak kdy) a nevidím důvod, proč by to mělo vést k řešení problémů. Problém nevyřeší dětská hravost a naivita, případně zhulení Jamajčani, co se také dovedou radovat.
... dokáží vychovat symbol soucitu a vnitřního klidu a míru (tedy dalajlamu)?
Dalajlamu? Já myslel, že dalajlama je reinkarnace Buddhy. Buddha se po smrti hostitele (zní to jako ze StarGate, ale moc lámaismu neholduji a nevím, jak se to jmenuje odborně) reinkarnuje do malého kluka, který je pak nalezen úředníky, kteří se vypraví ho hledat do celého Tibetu. Je velmi pečlivě vybírán. A tady se někdo snaží tvrdit, že průměrný Tibeťan=dalajlama.
Neměli by se západní pedagogové učit od tibetských lamů, kteří z každého hyperaktivního kluka dokáží vychovat symbol soucitu a vnitřního klidu a míru?
Všichni se budeme modlit v klášterech a nikdo nebude makat? Paráda.
Jsem veskrze ateista. Není to nic špatného či dobrého, je to prostě jen moje volba, stejně jako se jiní lidé rozhodli, že budou dobrovolně nosit jezdecké keprové kalhoty. A taky neignoruji realitu.
Saturday, 19 May 2007
Ocasárna dne
Cituji z blogu Vlastimila Marka (DMS KMOTROVSTVI):
... protože nabízí celou řadu námětů a metod, které jsou právě dnes v centru pozornosti vědců na celém světě: mohou totiž spasit svět.
Dále je uvedeno cosi o spasení světa ještě jednou. Komu by se to nechtělo číst, stručně seznámím s problematikou: Někde v Indii se rozhodli vybudovat chrám a vyškolit mladé mnichy a můžete pomoct klasickou DMSkou, kterou využívají mnohé organizace Kuřetem začínaje a Člověkem v tísni konče. O to ale nejde. Zujala mě myšlenka, že DMSkou můžu pomoct ke spasení světa. A to bych prosím ohodnotil tímto velmi lichotivým titulem.
Autor předpokládá, že dostavbou chrámu a další reinkarnací Buddhy a podobně můžeme dojít k době, kdy svět bude mírumilovné místo, křesťan s muslimem si budou podávat ruce a plácat se po zádech a všichni budeme jako jedna velká rodina. Aspoň tak vnímám "spasení světa" já.
Miluju tyhle kecy. Jak všechno má svůj smysl, zlé se proti původci obrátí, něco je někde dáno tam nahoře a podobné kraviny. Pojďme spasit svět! Vychováme nového dalajlámu, všichni procitneme a bude nám dobře (tuším, že současný dalajláma je 13. reinkarnací. Proč se doposud děly ty hrůzy, když už mohl být svět spasen? Nebo je tenhle chrám něco extra?). Iránci zničí své rakety, KLDR ukončí svůj jaderný program a my budeme naladěni na "vyšší vlnu" a pochopíme vyšší cíl. Bože to je blbost.
Spasení světa. Tihle lidi pořád věří v nějakou vyšší moc a doufají, že za ně někdo bude furt něco dělat, až bude nejhůř a jak budou ti špatní potrestáni. Takovýmto bych vzkázal: Běžte do prdele, ano?
Nebo ještě líp. Leťte prosím do Iránu tamnímu vůdci se snažte vysvětlit, jak všechno bude dobré a přesvědčte ho o ustoupení od jaderného programu. My zatím postavíme radar a budem se modlit, ať tam ti nezmagoří úplně a fakt na nás něco nepošlou.
... protože nabízí celou řadu námětů a metod, které jsou právě dnes v centru pozornosti vědců na celém světě: mohou totiž spasit svět.
Dále je uvedeno cosi o spasení světa ještě jednou. Komu by se to nechtělo číst, stručně seznámím s problematikou: Někde v Indii se rozhodli vybudovat chrám a vyškolit mladé mnichy a můžete pomoct klasickou DMSkou, kterou využívají mnohé organizace Kuřetem začínaje a Člověkem v tísni konče. O to ale nejde. Zujala mě myšlenka, že DMSkou můžu pomoct ke spasení světa. A to bych prosím ohodnotil tímto velmi lichotivým titulem.
Autor předpokládá, že dostavbou chrámu a další reinkarnací Buddhy a podobně můžeme dojít k době, kdy svět bude mírumilovné místo, křesťan s muslimem si budou podávat ruce a plácat se po zádech a všichni budeme jako jedna velká rodina. Aspoň tak vnímám "spasení světa" já.
Miluju tyhle kecy. Jak všechno má svůj smysl, zlé se proti původci obrátí, něco je někde dáno tam nahoře a podobné kraviny. Pojďme spasit svět! Vychováme nového dalajlámu, všichni procitneme a bude nám dobře (tuším, že současný dalajláma je 13. reinkarnací. Proč se doposud děly ty hrůzy, když už mohl být svět spasen? Nebo je tenhle chrám něco extra?). Iránci zničí své rakety, KLDR ukončí svůj jaderný program a my budeme naladěni na "vyšší vlnu" a pochopíme vyšší cíl. Bože to je blbost.
Spasení světa. Tihle lidi pořád věří v nějakou vyšší moc a doufají, že za ně někdo bude furt něco dělat, až bude nejhůř a jak budou ti špatní potrestáni. Takovýmto bych vzkázal: Běžte do prdele, ano?
Nebo ještě líp. Leťte prosím do Iránu tamnímu vůdci se snažte vysvětlit, jak všechno bude dobré a přesvědčte ho o ustoupení od jaderného programu. My zatím postavíme radar a budem se modlit, ať tam ti nezmagoří úplně a fakt na nás něco nepošlou.
Opravdu dobrá stránka 2
Tentokrát se jí stala stránka s dvojsmyslnými doménami. U některých se člověk zasměje a hlavně někdy přemýšlí, co to ve skutečnosti má znamenat :).
Šostakovič Dmitrij
Tak jsem došel na to, že i ty torrenty mají něco do sebe. Dřívější zkušenost s nimi nebyla moc dobrá, no i když...naštvalo mě to, že po 69 % souboru o velikosti okolo 2 GB se to už nerozjelo. A od té doby jsem neměl potřebu stahovat něco přes torrenty. Včera jsem ale našel pěkný, Šostakovič, ve flacu, no nešlo odolat. A když brácha předtím nainstaloval Flash Get...no a ono se to opravdu stáhlo. Sice to přes noc nejelo, ale ráno jsem to dostahoval...a jsem spokojený. Tuplem proto, že od Šostakoviče je jedna z pro mě nejlíbivějších skladeb, Piano Trio no. 2, přesněji řečeno II. část :).
Musím stáhnout
Eminem - Slim Shady. Hnacím prvkem pro mě byla dnešní angličtina, ale již dlouhodoběji jsem uvažoval, že bych si něco od Eminema mohl stáhnout. Rap poslouchám čas od času, nejsem dogmatický zastánce jedné strany, abych poslouchal např. Vivaldiho a rap odsuzoval. A když se mi líbí oboje... A já tomu zas tolik nerozumím, abych jím pohrdal stejně jako naše třídní hip hop krjú, která jenom Vu Teng a Eminem saks...nebo že bych nebyl poser? :)
Friday, 18 May 2007
Troška skepse
Na 8848 metrů vysoký Mount Everest v pátek ráno vylezl i pražský primátor Pavel Bém, ten ale šel jinou, jižní trasou.
Tak o tomhle jsem se dozvěděl asi před deseti minutami a nedalo mi, abych si přečetl ostatní články. Hned při téhle citované větě mě napadlo, kdo mu to asi platí. Vlastní peníze, sponsoři ODS či se to bere jako "propagace Prahy" ? Ze zvědavosti jsem hledal a hledal, až jsem našel.
Z veřejných zdrojů nepoberu ani korunu, sám si zaplatím i zdravotní a sociální pojištění, což považuji za korektní. Není to o tom, že bych si nechtěl čerpat dovolenou, beru to jako něco automatického. Tak jako vloni jsem nevyčerpal řádnou dovolenou, tak ji nevyčerpám ani letos.
To se mi ulevilo. Pan primátor je dokonce natolik šlechetný, že si zaplatí i pojištění a nebude si čerpat dovolenou...já se snad kvůli tomu filantropovi rozpláču. On si dokonce ani loni nevyčerpal dovolenou! Pracovitějšího člověka aby pohledal. A korektnějšího, považuje za správné, aby si zaplatil pojištění... Nicméně na tom nebude s penězi asi tak špatně, když objíždí hory (např. Austrálie) a zlézá je jak kdyby polykal lentilky.
Můj vztah k Tibetu se pochopitelně nezmění. Jedinečná kultura, fantastičtí lidé, kteří si zaslouží svobodnou zemi.
Trošku mi to nedá: Pane primátore, byl jste již někdy v Tibetu či to je taková zdvořilostní fráze?
Zároveň se ale objevily i názory, že pokus o zdolání Mount Everestu bude reklamou pro Prahu.
Pokud ano, vítám. Vzhledem k tomu, že tam za den vyleze okolo stovky lidí...
Tak o tomhle jsem se dozvěděl asi před deseti minutami a nedalo mi, abych si přečetl ostatní články. Hned při téhle citované větě mě napadlo, kdo mu to asi platí. Vlastní peníze, sponsoři ODS či se to bere jako "propagace Prahy" ? Ze zvědavosti jsem hledal a hledal, až jsem našel.
Z veřejných zdrojů nepoberu ani korunu, sám si zaplatím i zdravotní a sociální pojištění, což považuji za korektní. Není to o tom, že bych si nechtěl čerpat dovolenou, beru to jako něco automatického. Tak jako vloni jsem nevyčerpal řádnou dovolenou, tak ji nevyčerpám ani letos.
To se mi ulevilo. Pan primátor je dokonce natolik šlechetný, že si zaplatí i pojištění a nebude si čerpat dovolenou...já se snad kvůli tomu filantropovi rozpláču. On si dokonce ani loni nevyčerpal dovolenou! Pracovitějšího člověka aby pohledal. A korektnějšího, považuje za správné, aby si zaplatil pojištění... Nicméně na tom nebude s penězi asi tak špatně, když objíždí hory (např. Austrálie) a zlézá je jak kdyby polykal lentilky.
Můj vztah k Tibetu se pochopitelně nezmění. Jedinečná kultura, fantastičtí lidé, kteří si zaslouží svobodnou zemi.
Trošku mi to nedá: Pane primátore, byl jste již někdy v Tibetu či to je taková zdvořilostní fráze?
Zároveň se ale objevily i názory, že pokus o zdolání Mount Everestu bude reklamou pro Prahu.
Pokud ano, vítám. Vzhledem k tomu, že tam za den vyleze okolo stovky lidí...
Thursday, 17 May 2007
Česká soda
Co si pod tím představit? Ten nejdrsnější černý humor. Stavba na dvojsmyslnosti a hraní se slovy. Parodie. Ironie, sarkasmus, cynismus. Všechno tohle dohromady.
A musím říct, že se mi tahle směs hodně líbí. Pravdou sice je, že se objevují i plytké urážky či podobně, to ale přebíjí naprosto zvrhlé, úděsné, nechutné vtipy, u kterých se člověk směje, i když by měl brečet, například Alles Gute - 1940. Humor založený na dvojsmyslnosti, absurditě, ironii. Skvělou ukázkou slovního humoru je Stávka slepců, drsnější to snad už být nemohlo. Výrazným obsahem jsou šikovně udělané sestřihy, snad nejlepší je Major Zeman. Čtvrtníček v té době namixoval opravdu skvělou dávku drsnosti, břitkého jazyka a odvahy opřít se do čehokoli a cokoli parodovat.
Kdybychom chtěli být zajímaví, řekneme třeba, že Václav Klaus má blechy.
Právě jsme dostali zprávu že Wimmer dal gól.
Legenda naší populární hudby, Bobina Ulrychová, takřka na poslední chvíli uspořádala koncert na podporu srbských běženců. Odhaduje se, že k dnešnímu dni uteklo z koncertu do Srbska na dvě stě padesát tisíc lidí.
Moderátor: Povězme si o něčem, co je vám blízké. Host: Já se nerad bavím o smrti...
A musím říct, že se mi tahle směs hodně líbí. Pravdou sice je, že se objevují i plytké urážky či podobně, to ale přebíjí naprosto zvrhlé, úděsné, nechutné vtipy, u kterých se člověk směje, i když by měl brečet, například Alles Gute - 1940. Humor založený na dvojsmyslnosti, absurditě, ironii. Skvělou ukázkou slovního humoru je Stávka slepců, drsnější to snad už být nemohlo. Výrazným obsahem jsou šikovně udělané sestřihy, snad nejlepší je Major Zeman. Čtvrtníček v té době namixoval opravdu skvělou dávku drsnosti, břitkého jazyka a odvahy opřít se do čehokoli a cokoli parodovat.
Kdybychom chtěli být zajímaví, řekneme třeba, že Václav Klaus má blechy.
Právě jsme dostali zprávu že Wimmer dal gól.
Legenda naší populární hudby, Bobina Ulrychová, takřka na poslední chvíli uspořádala koncert na podporu srbských běženců. Odhaduje se, že k dnešnímu dni uteklo z koncertu do Srbska na dvě stě padesát tisíc lidí.
Moderátor: Povězme si o něčem, co je vám blízké. Host: Já se nerad bavím o smrti...
Wednesday, 16 May 2007
Večer
Venku se stmívá
a já v pokoji tmavém
ven z okna se dívám
vše halí se černým hávem
já beze zbytku splývám
poznat nejdu málem
často takhle bývám
když náladu mám, a právem...
Lípa rýsuje se temně
obloha bledne, dům,
z dětství dobře známý mně,
už věky patří sousedům,
teď zářit začne jemně
světly barvy písečných dun
jen lehce, kapku, skromně,
jak bílé nitě stříbra z lun...
a já v pokoji tmavém
ven z okna se dívám
vše halí se černým hávem
já beze zbytku splývám
poznat nejdu málem
často takhle bývám
když náladu mám, a právem...
Lípa rýsuje se temně
obloha bledne, dům,
z dětství dobře známý mně,
už věky patří sousedům,
teď zářit začne jemně
světly barvy písečných dun
jen lehce, kapku, skromně,
jak bílé nitě stříbra z lun...
Jak hluboko jsem klesl?
P5esně tak, i já jsem zabředl do bahna FF a ačkoliv jsem nečetl ani jednu knížku o Harrym a povídky asi tři...no, dárek pro vás dvě. Aspoň se doufám zasmějete :). P.S. Neznám Severuse, nevím, kdo to je. Pomalu nevím, kdo je Sirius. Ale vůbec mi to nevadí :D :D
Severus dovedl Siriuse do velké, zářivkami osvětlené místnosti. Na zdech, vymalovaných pastelově zelenou barvou, visely nástěnky, malé i velké, různých témat i zpracování. Majoritní místo ovšem zabíral velký dubový stůl posazený zhruba doprostřed místnosti přímo pod desítky zářivek. Kolem něj bylo asi padesát židlí, všechny, až na tři, plně obsazeny. Sirius se tázavě podíval na Severuse, který se zřejmě zamyslel. Zvláštní, pokud si uvědomíme, že to slovo má spojitost se slovem myslet. Ale zázraky se dějí, a tak i Severus někdy myslí. Siriův pohled zaregistroval, ale vychutnával si ještě vteřiny doznívajích myšlenek, uplynulo tedy ještě dobrou minutu, než se na něj otočil, gestem ukázal na prázdnou židli a na něj nezvykle tiše pronesl: "Pojď Siriusi, posaď se."
Sám svým pozadím zaměstnal další prázdnou židli. Okolí je nevnímalo a bylo velmi tiché. Bylo slyšet jen sípání, chraptění, případně zakašlání jednotlivých osob. Všichni, pokud se Sirius nepletl, měli zavřené oči, hlavy lehce zvrácené dozadu a vypadali velmi, velmi spokojeně. Nově příchozí se spíš plaše rozhlížel po jednotlivých existencích, než aby vychutnával všeobklopující ticho. Byla to směska různých lidí, přesněji řečeno existencí, od Mickeyho Mouse po Jacka Rozparovače. Sir Ius se zaměřil na vybavení interiéru, zajímalo ho, jak to tady vlastně probíhá. Ostatní zatím stále setrvávali v polospánku a naprosté tichosti, jen Medvídek Púze spaní zamumlal: "Já bych si dal medík" a Santa Claus ze setrvačnosti zvolal "Hou hou".
Najednou zazněl gong, všichni se probrali a třeli si ospalé oči. První probuzení se letmo podívali na Snapea a pokynuli hlavou na pozdrav. Světlo zhaslo, Sirius se bál, aby neusnul právě teď on, ale stačil zaplašit myšlenku právě tehdy, kdy pod jedinou osvětlenou zářivku, sídlící nad čelem ohromného stolu, vstoupil...
Postavil se pevně, odhodlaně, podíval se po sedících či spíše jjen tušil jejich tváře ve tmě. Pronesl první slova tohoto večera. Večera, kdy mezi tyto lidi měl patřit i Sirius.Znělla asi takto: "Dnes se scházíme, tak jako každý týden. My víme proč tu jsme, ví to i náš nový člen? A chce k nám patřit? Pro neznalé uvedu, že je ze sekce fantasy. Tak řekni, co máš na srdci." Světlo nad bossem zhaslo, ten se neslyšně posadil, jen židle lehce vrzla, když se přisouval ke stolu.
Prudký svit kryptonové žárovky o osvětlení třiceti Luxů spočinul na mastné a zplihlé hlavě nováčka. Ten, polekán, rychle vstal a opatrně se začal rozhlížet do tmy. "Já...já...se tedy jmenuji Sirius Snape, a doufám, že neodmítnete mou prosbu. Vaše ctěné Velesvinstvo, rád bych se stal členem vašeho sdružení. Už to nemohu dále vydržet. Náctileté puberťačky o mně píší povídky, básničky, mnohdy se sexuálním podtextem, pořád si mne berou do huby, já..." Snape se rozplakal. Světlo zhaslo a dobrá duše seřdící napravo od něj mu podala kapesník. Byl to silný večer na emoce, zvláště pro křehkou a zlomenou duši Siriuse Snapea.
Mocné světlo se rozsvítilo nad patronem selého sdružení, velkým Velesvinstvem, jak mu členové říkali. "Siriusi, myslím, že to byla velká řeč. A doufám, že ostatní nebudou považovat za selhání, když tě ustanovím našim 63. členem." Všichni souhlasně zamručeli, na straně opačné od Velesvinstva zaslech Sirius cosi podobnému kvíknutí. Rozsvítily se zářivkyale jen matně, o mnoho matněji než předtím. Místo ostře bodavého, až nepříjemného světla se teď po místnosti rozlilo teplé světlo, které měkce dopadalo na hlavy jednotlivých zúčastněných a lehce se odráželo od hlavy inspektora Kojaka. Všichni vstali, chytli se za ruce do kruhu a sborově cosi pronesli. Do skříně, kde jsem byl tajně ukryt, to bohužel nedolehlo.
Velesvinstvo se ujalo slova: "Abychom ti to tu trochu přiblížili, tohle je olověný bunkr, kam chodíváme každý týden. Olověný proto, abychom se vymanili z područí všech otrapů, kteří si nás ocejchovali. Obvykle tady na začátku rozjímáme, odpočíváme, vychutnáváme svobodu. Vytěsníme si z mysli celý týden a potom s čistou hlavou přejdeme do další místnosti, kde pořádáme menší hostinu. Jíme, vyměňujeme si pozitivní myšlenky a bavíme se. Kolem půlnoci odcházíme. Myslím, že na začátek je to vše. Pojďme se tedy přesunout vedle."
Všichni se zvedli a kráčeli ke dveřím na druhé straně, než sedělo Velesvinstvo. Zde se dveře otevřely a Sirius spatřil stoly plné jídla, po obvodu u stěn se vlídně usmívala křesla a několikero sofa ´, kam si mohli zájemci sednout. Sirius byl nadšen: "Báječný svět. Báječné sdružení tohle SZZNVaPCKaK...Sdružení zastřešující zneužívané, nechutně vytížené a pronásledované celebrity kýmkoli a kdekoli..."
Severus dovedl Siriuse do velké, zářivkami osvětlené místnosti. Na zdech, vymalovaných pastelově zelenou barvou, visely nástěnky, malé i velké, různých témat i zpracování. Majoritní místo ovšem zabíral velký dubový stůl posazený zhruba doprostřed místnosti přímo pod desítky zářivek. Kolem něj bylo asi padesát židlí, všechny, až na tři, plně obsazeny. Sirius se tázavě podíval na Severuse, který se zřejmě zamyslel. Zvláštní, pokud si uvědomíme, že to slovo má spojitost se slovem myslet. Ale zázraky se dějí, a tak i Severus někdy myslí. Siriův pohled zaregistroval, ale vychutnával si ještě vteřiny doznívajích myšlenek, uplynulo tedy ještě dobrou minutu, než se na něj otočil, gestem ukázal na prázdnou židli a na něj nezvykle tiše pronesl: "Pojď Siriusi, posaď se."
Sám svým pozadím zaměstnal další prázdnou židli. Okolí je nevnímalo a bylo velmi tiché. Bylo slyšet jen sípání, chraptění, případně zakašlání jednotlivých osob. Všichni, pokud se Sirius nepletl, měli zavřené oči, hlavy lehce zvrácené dozadu a vypadali velmi, velmi spokojeně. Nově příchozí se spíš plaše rozhlížel po jednotlivých existencích, než aby vychutnával všeobklopující ticho. Byla to směska různých lidí, přesněji řečeno existencí, od Mickeyho Mouse po Jacka Rozparovače. Sir Ius se zaměřil na vybavení interiéru, zajímalo ho, jak to tady vlastně probíhá. Ostatní zatím stále setrvávali v polospánku a naprosté tichosti, jen Medvídek Púze spaní zamumlal: "Já bych si dal medík" a Santa Claus ze setrvačnosti zvolal "Hou hou".
Najednou zazněl gong, všichni se probrali a třeli si ospalé oči. První probuzení se letmo podívali na Snapea a pokynuli hlavou na pozdrav. Světlo zhaslo, Sirius se bál, aby neusnul právě teď on, ale stačil zaplašit myšlenku právě tehdy, kdy pod jedinou osvětlenou zářivku, sídlící nad čelem ohromného stolu, vstoupil...
Postavil se pevně, odhodlaně, podíval se po sedících či spíše jjen tušil jejich tváře ve tmě. Pronesl první slova tohoto večera. Večera, kdy mezi tyto lidi měl patřit i Sirius.Znělla asi takto: "Dnes se scházíme, tak jako každý týden. My víme proč tu jsme, ví to i náš nový člen? A chce k nám patřit? Pro neznalé uvedu, že je ze sekce fantasy. Tak řekni, co máš na srdci." Světlo nad bossem zhaslo, ten se neslyšně posadil, jen židle lehce vrzla, když se přisouval ke stolu.
Prudký svit kryptonové žárovky o osvětlení třiceti Luxů spočinul na mastné a zplihlé hlavě nováčka. Ten, polekán, rychle vstal a opatrně se začal rozhlížet do tmy. "Já...já...se tedy jmenuji Sirius Snape, a doufám, že neodmítnete mou prosbu. Vaše ctěné Velesvinstvo, rád bych se stal členem vašeho sdružení. Už to nemohu dále vydržet. Náctileté puberťačky o mně píší povídky, básničky, mnohdy se sexuálním podtextem, pořád si mne berou do huby, já..." Snape se rozplakal. Světlo zhaslo a dobrá duše seřdící napravo od něj mu podala kapesník. Byl to silný večer na emoce, zvláště pro křehkou a zlomenou duši Siriuse Snapea.
Mocné světlo se rozsvítilo nad patronem selého sdružení, velkým Velesvinstvem, jak mu členové říkali. "Siriusi, myslím, že to byla velká řeč. A doufám, že ostatní nebudou považovat za selhání, když tě ustanovím našim 63. členem." Všichni souhlasně zamručeli, na straně opačné od Velesvinstva zaslech Sirius cosi podobnému kvíknutí. Rozsvítily se zářivkyale jen matně, o mnoho matněji než předtím. Místo ostře bodavého, až nepříjemného světla se teď po místnosti rozlilo teplé světlo, které měkce dopadalo na hlavy jednotlivých zúčastněných a lehce se odráželo od hlavy inspektora Kojaka. Všichni vstali, chytli se za ruce do kruhu a sborově cosi pronesli. Do skříně, kde jsem byl tajně ukryt, to bohužel nedolehlo.
Velesvinstvo se ujalo slova: "Abychom ti to tu trochu přiblížili, tohle je olověný bunkr, kam chodíváme každý týden. Olověný proto, abychom se vymanili z područí všech otrapů, kteří si nás ocejchovali. Obvykle tady na začátku rozjímáme, odpočíváme, vychutnáváme svobodu. Vytěsníme si z mysli celý týden a potom s čistou hlavou přejdeme do další místnosti, kde pořádáme menší hostinu. Jíme, vyměňujeme si pozitivní myšlenky a bavíme se. Kolem půlnoci odcházíme. Myslím, že na začátek je to vše. Pojďme se tedy přesunout vedle."
Všichni se zvedli a kráčeli ke dveřím na druhé straně, než sedělo Velesvinstvo. Zde se dveře otevřely a Sirius spatřil stoly plné jídla, po obvodu u stěn se vlídně usmívala křesla a několikero sofa ´, kam si mohli zájemci sednout. Sirius byl nadšen: "Báječný svět. Báječné sdružení tohle SZZNVaPCKaK...Sdružení zastřešující zneužívané, nechutně vytížené a pronásledované celebrity kýmkoli a kdekoli..."
Opravdu dobrá stránka
Mám tím na mysli stránku myheritage.com. Nahrajte fotku s obličejem a pak už jen počkejte, s kým ji server porovná. Někdy pokyvujete souhlasně nad shodou, jindy nevěřícně kroutíte hlavou. Doporučuji opravdu portrét, pokud vyberete momentku, která může být ještě neostrá či podobně, pak může dojít k špatnému rozpoznání rysů. Přeji pěknou zábavu :).
Za odkaz děkuji Evildovi.
Za odkaz děkuji Evildovi.
Porušuju pravidla.
Tedy aspoň dle tohoto článku. Používám totiž Mirandu, zajímavější, lepší, vymakanější open source alternativu než ubohé ICQ, které sic vydalo novou verzi, je ale bohužel stejně, s prominutím, o hovně. Jako verze předtím. Jediné plus je možná stabilní file transfer, jinak děs a bída.
Tato omezující smlouva či licence mi připadá jako chabý pokus AOLu o záchranu ICQ jako klienta, bohužel, bezúspěšně. A proč taky ne, že jo? Samo se to neudělá a pokud nebude AOL trvat alespoň na zamezení rozšíření pluginů do Mirandy, těžko se rozhodneme downgradeovat. Což by se sice nestalo ani tak, ale byla by vidět snaha od AOLu něco dělat. Takhle zatím budeme používat Mirandu, když už kvůli méně chápavým nemůžeme přejít na MSN, a v podstatě nebudeme omezováni. Takže, Americo Online, díky! :)
Tato omezující smlouva či licence mi připadá jako chabý pokus AOLu o záchranu ICQ jako klienta, bohužel, bezúspěšně. A proč taky ne, že jo? Samo se to neudělá a pokud nebude AOL trvat alespoň na zamezení rozšíření pluginů do Mirandy, těžko se rozhodneme downgradeovat. Což by se sice nestalo ani tak, ale byla by vidět snaha od AOLu něco dělat. Takhle zatím budeme používat Mirandu, když už kvůli méně chápavým nemůžeme přejít na MSN, a v podstatě nebudeme omezováni. Takže, Americo Online, díky! :)
Sunday, 13 May 2007
Temný pokoj, konec můj...
Vyplozeno střevem mým, během asi pěti zim :). Ne, během asi pěti minut...nechtěl jsem o tom moc přemýšlet...
Sklenice vodky na stole
kde leží i má pistole
a já, ponořen v myšlenky
a vzpomínky na milenky
potichu přemýšlím o konci svém
kulkou, či snad provazem?
Lehce sahám po kulkách
kovových, a na rukách
cítím jejich tíži
se kterou se konec blíží
vnímám do hlavy kulky vnik
sen, realita, otazník.
Do ruky beru pero plnící
a stále ještě polosnící
píšu řádky poslední
ruka zvyklá psát po mnoho dní
kmitá hbitě po papíru
já, který už ztratil víru
loučím se tu se světem,
domem, sluhou, starým koštětem.
Čím to, že člověk před koncem
kdy rozbratřl se Sluncem
ironií a sarkasmem nešetří
inu, kdo šetří, má za tři
tentokrát neplatí. Jak Evžen
jsem, avšak bez večírků i žen.
Sám v pokoji nevlídně tmavém
za stolem, ukryt v rohu pravém
pevně beru Luger svůj
omluvte mě, Bože můj!
Sklenice vodky na stole
kde leží i má pistole
a já, ponořen v myšlenky
a vzpomínky na milenky
potichu přemýšlím o konci svém
kulkou, či snad provazem?
Lehce sahám po kulkách
kovových, a na rukách
cítím jejich tíži
se kterou se konec blíží
vnímám do hlavy kulky vnik
sen, realita, otazník.
Do ruky beru pero plnící
a stále ještě polosnící
píšu řádky poslední
ruka zvyklá psát po mnoho dní
kmitá hbitě po papíru
já, který už ztratil víru
loučím se tu se světem,
domem, sluhou, starým koštětem.
Čím to, že člověk před koncem
kdy rozbratřl se Sluncem
ironií a sarkasmem nešetří
inu, kdo šetří, má za tři
tentokrát neplatí. Jak Evžen
jsem, avšak bez večírků i žen.
Sám v pokoji nevlídně tmavém
za stolem, ukryt v rohu pravém
pevně beru Luger svůj
omluvte mě, Bože můj!
Saturday, 12 May 2007
Info o táborech na Libavé
Dneska jsem měl tu čest účastnit se Jarního shromáždění účastníků tábornické akce ve VVP Libavá, jak se oficiálně a tak nějak vznešeně nazývá sraz v hospodě, projednání vojenské otázky atd. Ale o tom až později.
Vyzvedávají mě o čtvrt na osm (nechutně brzy). O cestě se nemá cenu zmiňovat, trasa Přerov-Olomouc-Šternberk-Libavá, místy serpentiny jako v Alpách... Dorážíme na čas, vedoucí mě zasvěcují do tajů pozdravů (pozdrav "nazdar", Přema je to velké chlupaté apod.), vstupujeme do hospody. Zde chvíli čekáme a může se začít. Na úvod mluví skautík Jirka, téměř ihned ale předává slovo podplukovníkovi (pokud se nepletu) sedícímu vedle, který trochu kostrbatě začíná okecávat, jak se to vlastně má ohledně vojáků, lesáků, skautů, přírody, kanců, rysů, zmijí...
Přichází další voják, zřejmě nadřízený, který je uveden jako voják nasazený v Afghánistánu. Líčí nám, jak spolupráce skautů a lesáků je na dobré úrovni, jak se skauty nikdy neměli problém a podobně (no jo, ale my jsme TOMíci :D). Skauti (myšleno samozřejmě obecně jako táborníci) jsou pořádní, bordel po sobě nenechávají, neničí atd. Líčena nám je příroda, že prý je velmi pěkná, na území žijí hadi (i zmije), rysi, medvědi ani vlci ale ne. Zato kanci.
Přechází se k důležitější položce, a to k vojákům. Nemáme prý vstupovat do dopadových ploch (to by mě nenapadlo...horší je, že v mapce je jako dopadové místo vyznačeno parkoviště, vesnice...) a je nám také řečeno, že letos proběhne velký přesun vojsk na Libavé. Supr, máme o zábavu postaráno :). V minulých letech jsem se setkal z dělostřeleckými výbuchy v dáli, stíhačkou nad hlavou kopírující terén apod., letos bude taky zábava. Na otázku jak je to s návštěvními dny a odjezdy dětí z tábořiště před ukončením tábora je řečeno něco v tom smyslu, že budou tolerovat trasu hranice-tábor (tzn. nejkratší cesta) bez povolení. Jsme zaskočeni, vždycky s tím byl problém a teď nic? Bylo však důrazně řečeno a vymezeno pohybování osob jen na nejkratší trajektorii, takže průjezd přes celý VVP, jak to někteří dělali, nebude tolerován. Což je pochopitelné vzhledem k historkám, které nám říkali, a to např. o dědovi, který si vyšel na hřiby v dopadové ploše a pak mával šátkem, ať nestřílí.
Zvláště důrazně varovali před vstupem do dopadových a cílových ploch, a byli jsme také obeznámeni se stavem armády. Dříve se používala samoodpalovací munice (pokud nenarazí, sama se odpálí) a na hranicích stáli vojáci, dnes se praktikuje munice normální (peníze...) a musí dávat na přístupové cesty cedule (lidi...)
Po odchodu dvou přítomných vojáků se ujímá slova Jirka, mluví celkem rozumně, hlavně NEMÁME odpadovku (odpadová jáma - nepovolená, přesto používaná věc na vyhazování přírodních odpadů)- mluvil "mezi námi" - odpadovku kopat daleko od tábora, aby nebyla vidět...
Potom jsme se jeli podívat na tábořiště, s nelibostí jsme zjistili, že buď orkán Kyrill, nebo skauti tábořící po nás (jestli to byli oni, tak si je najdu) zičili keře, které zakrývaly ukryté kozy a kůly na kuchyň a keř vhodně umístěn mezi vodou a loukou. A ještě jedna věc tam zůstala - přepravka plná bordelu, kterou tam Kyrill určitě nenechal (a voda to taky nepřinesla).
Nafoceno a možem jet dom (ještě se mi stalo takové malé faux pas, když jsem nepoznal olši :D). Bereme to přes Hranice, Vítonice (to je taková malá prdel s malým potokem a žije tam někdo, koho vůbec neznám :D), Bystřici, Chvalčov (na oběd) a vysazují mě (ne, strom nejsem!) šzpátky v Hulíně...
Proč to ale vůbec píšu???
Vyzvedávají mě o čtvrt na osm (nechutně brzy). O cestě se nemá cenu zmiňovat, trasa Přerov-Olomouc-Šternberk-Libavá, místy serpentiny jako v Alpách... Dorážíme na čas, vedoucí mě zasvěcují do tajů pozdravů (pozdrav "nazdar", Přema je to velké chlupaté apod.), vstupujeme do hospody. Zde chvíli čekáme a může se začít. Na úvod mluví skautík Jirka, téměř ihned ale předává slovo podplukovníkovi (pokud se nepletu) sedícímu vedle, který trochu kostrbatě začíná okecávat, jak se to vlastně má ohledně vojáků, lesáků, skautů, přírody, kanců, rysů, zmijí...
Přichází další voják, zřejmě nadřízený, který je uveden jako voják nasazený v Afghánistánu. Líčí nám, jak spolupráce skautů a lesáků je na dobré úrovni, jak se skauty nikdy neměli problém a podobně (no jo, ale my jsme TOMíci :D). Skauti (myšleno samozřejmě obecně jako táborníci) jsou pořádní, bordel po sobě nenechávají, neničí atd. Líčena nám je příroda, že prý je velmi pěkná, na území žijí hadi (i zmije), rysi, medvědi ani vlci ale ne. Zato kanci.
Přechází se k důležitější položce, a to k vojákům. Nemáme prý vstupovat do dopadových ploch (to by mě nenapadlo...horší je, že v mapce je jako dopadové místo vyznačeno parkoviště, vesnice...) a je nám také řečeno, že letos proběhne velký přesun vojsk na Libavé. Supr, máme o zábavu postaráno :). V minulých letech jsem se setkal z dělostřeleckými výbuchy v dáli, stíhačkou nad hlavou kopírující terén apod., letos bude taky zábava. Na otázku jak je to s návštěvními dny a odjezdy dětí z tábořiště před ukončením tábora je řečeno něco v tom smyslu, že budou tolerovat trasu hranice-tábor (tzn. nejkratší cesta) bez povolení. Jsme zaskočeni, vždycky s tím byl problém a teď nic? Bylo však důrazně řečeno a vymezeno pohybování osob jen na nejkratší trajektorii, takže průjezd přes celý VVP, jak to někteří dělali, nebude tolerován. Což je pochopitelné vzhledem k historkám, které nám říkali, a to např. o dědovi, který si vyšel na hřiby v dopadové ploše a pak mával šátkem, ať nestřílí.
Zvláště důrazně varovali před vstupem do dopadových a cílových ploch, a byli jsme také obeznámeni se stavem armády. Dříve se používala samoodpalovací munice (pokud nenarazí, sama se odpálí) a na hranicích stáli vojáci, dnes se praktikuje munice normální (peníze...) a musí dávat na přístupové cesty cedule (lidi...)
Po odchodu dvou přítomných vojáků se ujímá slova Jirka, mluví celkem rozumně, hlavně NEMÁME odpadovku (odpadová jáma - nepovolená, přesto používaná věc na vyhazování přírodních odpadů)- mluvil "mezi námi" - odpadovku kopat daleko od tábora, aby nebyla vidět...
Potom jsme se jeli podívat na tábořiště, s nelibostí jsme zjistili, že buď orkán Kyrill, nebo skauti tábořící po nás (jestli to byli oni, tak si je najdu) zičili keře, které zakrývaly ukryté kozy a kůly na kuchyň a keř vhodně umístěn mezi vodou a loukou. A ještě jedna věc tam zůstala - přepravka plná bordelu, kterou tam Kyrill určitě nenechal (a voda to taky nepřinesla).
Nafoceno a možem jet dom (ještě se mi stalo takové malé faux pas, když jsem nepoznal olši :D). Bereme to přes Hranice, Vítonice (to je taková malá prdel s malým potokem a žije tam někdo, koho vůbec neznám :D), Bystřici, Chvalčov (na oběd) a vysazují mě (ne, strom nejsem!) šzpátky v Hulíně...
Proč to ale vůbec píšu???
Friday, 11 May 2007
Částečně děravá hlava
Zjistil jsem, že mám problém udržet myšlenku, která mě napadne z ničeho nic, po dobu delší než 15 sekund. V praxi to vypadá třeba tak, že něco vidím a řeknu si: To bych mohl okomentovat. No a pak si sednuu k počítači, přihlásím se a....nic. Nada, zilch. Už se mi to stalo několikrát, říkám si proto, že bych si mohl založit taky deníček, který bych nosil s sebou.
Na druhou stranu, dnes jsem si ve škole vzpomněl na věc, kterou jsme brali hodně dávno. Přesněji tedy šlo o biologii a poznávání rostlin. Obyčejně to probíhá tak, že jdeme do Podzámecké zahrady (cca 400 m od školy), kde nám učitel (či, jak se vznešeně a naprosto nepochopitelně nazývají pedagogové na gymnáziích profesor) ukazuje a pojmenovává kytky. Mě to celkem baví, mimo jiné i proto, že s vizuální částí se to učí jedna báseň (či dvě). No a dneska vytáhl trávu a zeptal se, co to je. No a byla to srha říznačka, jak jsem poznal. Dokonce jsem i odvodil květenství a plod :D.
Toliko k dnešku a obecnému každodennímu problému.
Na druhou stranu, dnes jsem si ve škole vzpomněl na věc, kterou jsme brali hodně dávno. Přesněji tedy šlo o biologii a poznávání rostlin. Obyčejně to probíhá tak, že jdeme do Podzámecké zahrady (cca 400 m od školy), kde nám učitel (či, jak se vznešeně a naprosto nepochopitelně nazývají pedagogové na gymnáziích profesor) ukazuje a pojmenovává kytky. Mě to celkem baví, mimo jiné i proto, že s vizuální částí se to učí jedna báseň (či dvě). No a dneska vytáhl trávu a zeptal se, co to je. No a byla to srha říznačka, jak jsem poznal. Dokonce jsem i odvodil květenství a plod :D.
Toliko k dnešku a obecnému každodennímu problému.
Tuesday, 8 May 2007
Makro, kriminálka a blbá upoutávka
Prohlížel jsem si leták od Makra (Turistika, cyklistika, stanování), hodlám si koupit pohory, a zaujala mě jedna věc. Jedná se o Výhody LED jako zdroje světla. V letáku se u LED baterky píše:
Výhody LED jako zdroje světla:
- životnost 50 000 h
- úspornost (nízký příkon)
- delší nepřetržité svícení než normální žárovka
- svítivost srovnatelná s obyčejnou žárovkou
Na první pohled čtyři výhody, ovšem... Baterka má životnost 50 000 hodin. Má svítivost stejnou jako žárovka. To bych bral. Akorát nechápu, proč je "nízký příkon" a "delší nepřetržitelné svícení než normální žárovka" rozdělené na dva objekty. Můj selský rozum totiž tak nějak předpokládá, že pokud má baterka nízký příkon, bude mít i vyšší dobu svícení (a naopak - pokud baterka déle svítí, má asi nižšíš příkon). Je to kravinka, ale přesto mě to zaujalo.
Dnes jsem udělal výjimku a podíval se na Kriminálku Njú Jork. Nevím, jestli jsem moc staromódní, ale nepřipadá mi příliš věrohodné, aby z obyčejné pouliční kamery dokázali získat portrét pachatele (respektive poznávací znak) z (považte!) odrazu rohovky osoby, kterou kamera snímala. Nebo jsem zaspal dobu a opravdu to lze? :D (Pro milé idioty - ano, chápu, že nejde o realitu a že to má jistý scénář, přesto, pokud mají ty své "nejmodernější metody"...) To mi také připomíná díl, ze kterého jsem viděl asi 10 vteřin, ale zapůsobil na mě jako žádný jiný. Byla to epizoda, kde někdo vyloupil banku. Dva kriminalisté se u díry v "plechu" cca dva krát dva metry bavili o bezpečnostních opatřeních, jaké mají současné banky (a že jeden má z takového plechu doma myčku nádobí). Najednou přijde hlavní vyšetřovatel, významně do díry (opakuju, asi 2x2 m) posvítí baterkou a pronese velmi odvážnou hypotézu: Pachatelé prošli tudy.
Na Nově se objevila upoutávka na horror (či co to je) Gothika. Původně jsem pouslouchal nevědomky, ale zaujala mě pasáž, kde (nejspíš) hl. hrdina říká: "Nic si nepamatuješ?" a ihned poté: "Zabilas ho?" Asi jsem moc velký hnidopich když poznamenám, že to moc nedává smysl, co? :D
Výhody LED jako zdroje světla:
- životnost 50 000 h
- úspornost (nízký příkon)
- delší nepřetržité svícení než normální žárovka
- svítivost srovnatelná s obyčejnou žárovkou
Na první pohled čtyři výhody, ovšem... Baterka má životnost 50 000 hodin. Má svítivost stejnou jako žárovka. To bych bral. Akorát nechápu, proč je "nízký příkon" a "delší nepřetržitelné svícení než normální žárovka" rozdělené na dva objekty. Můj selský rozum totiž tak nějak předpokládá, že pokud má baterka nízký příkon, bude mít i vyšší dobu svícení (a naopak - pokud baterka déle svítí, má asi nižšíš příkon). Je to kravinka, ale přesto mě to zaujalo.
Dnes jsem udělal výjimku a podíval se na Kriminálku Njú Jork. Nevím, jestli jsem moc staromódní, ale nepřipadá mi příliš věrohodné, aby z obyčejné pouliční kamery dokázali získat portrét pachatele (respektive poznávací znak) z (považte!) odrazu rohovky osoby, kterou kamera snímala. Nebo jsem zaspal dobu a opravdu to lze? :D (Pro milé idioty - ano, chápu, že nejde o realitu a že to má jistý scénář, přesto, pokud mají ty své "nejmodernější metody"...) To mi také připomíná díl, ze kterého jsem viděl asi 10 vteřin, ale zapůsobil na mě jako žádný jiný. Byla to epizoda, kde někdo vyloupil banku. Dva kriminalisté se u díry v "plechu" cca dva krát dva metry bavili o bezpečnostních opatřeních, jaké mají současné banky (a že jeden má z takového plechu doma myčku nádobí). Najednou přijde hlavní vyšetřovatel, významně do díry (opakuju, asi 2x2 m) posvítí baterkou a pronese velmi odvážnou hypotézu: Pachatelé prošli tudy.
Na Nově se objevila upoutávka na horror (či co to je) Gothika. Původně jsem pouslouchal nevědomky, ale zaujala mě pasáž, kde (nejspíš) hl. hrdina říká: "Nic si nepamatuješ?" a ihned poté: "Zabilas ho?" Asi jsem moc velký hnidopich když poznamenám, že to moc nedává smysl, co? :D
Saturday, 5 May 2007
Hokej, Forrest Gump a zapůsobení
Česko : Slovensko - 2 : 3. Po dlouhé době nás Slováci porazili v hokeji. Nám se tím komplikuje situace, ale neviděl bych to tak černě. Takže hurá na Kanadu!
Dnes v devět byl na ČT1 Forrest Gump. Už jsem tento film o sympatickém idiotovi viděl, knížky jsem četl asi třikrát, přesto...na mě film zapůsobil. Ne v průběhu sledování, ale až poté, co jsem odešel, co vše skončilo... Zajímavé, že je tenhle film u českých stanic řazen mezi komedie. Je sice komické, že je takovým Cimrmanem Ameriky, všude byl, všechno ovlivnil, přesto si myslím, že to komedie v tom obvyklém slova smyslu není. Sice nevím, co by to mělo být, ale komedie ne... Nepamatuji si, že by na mě nějaký film zapůsobil víc. Opravdu ne. A ani knížka není tak působivá...
Emoce odeznívají. To je vždycky tak, když něco napíšu ze svého nitra. Napíšu, že se raduji, radost přestává. datluju o zapůsobení, dojem odeznívá... Škoda.
Dnes v devět byl na ČT1 Forrest Gump. Už jsem tento film o sympatickém idiotovi viděl, knížky jsem četl asi třikrát, přesto...na mě film zapůsobil. Ne v průběhu sledování, ale až poté, co jsem odešel, co vše skončilo... Zajímavé, že je tenhle film u českých stanic řazen mezi komedie. Je sice komické, že je takovým Cimrmanem Ameriky, všude byl, všechno ovlivnil, přesto si myslím, že to komedie v tom obvyklém slova smyslu není. Sice nevím, co by to mělo být, ale komedie ne... Nepamatuji si, že by na mě nějaký film zapůsobil víc. Opravdu ne. A ani knížka není tak působivá...
Emoce odeznívají. To je vždycky tak, když něco napíšu ze svého nitra. Napíšu, že se raduji, radost přestává. datluju o zapůsobení, dojem odeznívá... Škoda.
Subscribe to:
Posts (Atom)